Otaku: fanoušci japonské animované kultury

 

Otaku jsou významnou, i když u nás ne příliš známou, fanouškovskou subkulturou. Do České republiky se dostala koncem 90. let v době nástupu internetu a osobních počítačů. V posledních dvaceti letech se stává součástí společnosti a dostávají se k ní děti i dospělí. Identita otaku je založená na konzumaci japonských popkulturních produktů: anime1.Všechna japonská jména a slova jsou psaná v české transkripci. a mangy. Otaku se nicméně zajímají ve velkém i o počítačové nebo deskové hry, populární hudbu a obecně japonskou nebo východoasijskou kulturu. Jednou z typických aktivit otaku je kostýmové hraní neboli „cosplay“, který má za cíl věrně napodobit po vizuální i herecké stránce fiktivní postavu. Cosplay a další typické znaky otaku nejlépe poznáte na jejich setkáních: srazech a conech. Těch se u nás každoročně pořádá několik a účast na nich dosahuje i několika tisíc návštěvníků. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl velké části těchto setkání zúčastnit a věnovat se studiu této zajímavé subkultury.2.KŘÍŽ, František. Subkultura otaku v České republice – substanční a funkcionální perspektiva.
Cosplaye z anime “Můj soused Totoro” a filmu “Alenka v říši divů”. Foto: Effik

Japonská animovaná kultura


Co je to manga a anime? Jedná se o specifický styl komiksů (manga) respektive animovaných filmů a seriálů (anime), který pochází z Japonska. Styl kresby v manze a anime vychází z historických japonských uměleckých stylů. První komiksové příběhy v tomto stylu vznikaly již v 19. století. K většímu rozvoji mangy ale došlo až po porážce v druhé světové válce, kdy se Japonsko stavělo zpátky na nohy. Ve zdevastované a ponížené zemi se manga stala prostředkem k útěku od reality a těžkostí každodenního života. Vlivem americké okupace po válce začalo být Japonsko silně ovlivněno západní kulturou. Slavný autor mangy Osamu Tezuka byl tak například velkým fanouškem animací společnosti Disney, což se významně promítlo do jeho tvorby. To položilo základní podobu moderní mangy, která se udržela do současnosti. Oproti starším tvorbám se tak výrazně posunula vizualizace pohybů a akčních sekvencí stejně jako samotná kresba, kde postavy dostaly výraznější rysy. Jeho komiksová série „Astroboy“ (vydáváno v letech 1952-1968) se následně stala fenoménem nejen v Japonsku, ale i v USA. Tím začala obliba japonské animované kultury po celém světě.3.KŘIVÁNKOVÁ, Anna, Antonín TESAŘ a Karel VESELÝ. 2017, Planeta Nippon.

Samotný název anime je označení pro japonské kreslené filmy a seriály. Příběhy v anime jsou nejčastěji adaptací mangy, ovšem není to pravidlem. Manga je na rozdíl od anime většinou kreslena černobíle. Důvody jsou historické, kdy bylo potřeba vydávat mangu rychle navzdory technickým a ekonomickým omezením během války. Černobílý papír se také snáze recykluje a při velkých objemech výtisků se jedná o nemalé množství papíru.

Další obvyklou předlohou anime jsou také počítačové hry, v Japonsku především oblíbeného typu vizuálních románů. Jedná se o kombinaci vyprávění příběhu a počítačové hry. Hráč je v nich hlavní postavou a ovlivňuje děj výběrem možností. Podle něj se pak liší výsledek hry. Předlohou anime i mangy pak mohou být i psané příběhy. Anime se podobně jako manga začalo v Japonsku více rozšiřovat až po druhé světové válce a stejně jako manga bylo ovlivněno americkou kulturou a animacemi Disney. Kresba začala být více realistická a pohybové záběry dynamičtější. Do konce minulého století se anime rozšířilo nejen po Japonsku a východní Asii, ale i Americe a západní Evropě (s francouzskými tvůrci například spolupracovala japonská animační studia na sérii „Byl jednou jeden život“). Mezi nejznámější režiséry anime současnosti patří například Hajao Mijazaki, který natočil filmy jako „Princezna Mononoke“ nebo „Zámek v oblacích“.

Koncem 20. století zažil trh s mangou a anime světový boom a prodeje jednotlivých příběhů se začaly pohybovat v milionech kusů. Do České republiky začala manga i anime pozvolna pronikat od 90. let. Z počátku téměř neexistovaly oficiální zdroje, a i přes poměrně prudký nárůst popularity v posledních letech je nicméně stále malá nabídka děl v češtině. Významným se tak stal rozvoj internetu a osobních počítačů, který umožnil fanouškům produkovat a elektronicky šířit neoficiální překlady. Tyto fanouškovské skupiny se staly základem otaku komunity u nás. V současnosti je kvůli tvrdším podmínkám autorského zákona a vyšší nabídce streamovacích společností (jako například Netflix) jejich činnost již ne tolik stěžejní, řada z nich nicméně stále funguje.

 


Otaku v Japonsku a v Česku


Přes poměrně dlouhou historii mangy a anime se slovo „otaku“ v současném významu začalo používat až v 80. letech. V Japonsku, odkud termín pochází, má navíc hanlivý a urážlivý tón a slouží nejen k nálepkování fanoušků mangy a anime, ale obecně všech „nerdů“, „šprtů“ a asociálních jedinců posedlých informacemi a technikou. Do České republiky se slovo dostalo až v souvislosti s japonskou animovanou kulturou a funguje tak čistě jako označení jejích fanoušků. Zároveň nemá ani žádné negativní zabarvení, které by takto označené lidi dehonestovalo.

Otaku jsou obecně vnímáni jako mladí nespolečenští lidé se sběratelskými obsesemi, kteří jsou ale obvykle velmi inteligentní. Sběratelské obsese mohou mít různou podobu v závislosti na osobních zájmech. U nás se ale nejčastěji jedná o předměty spojené buď s konkrétní mangou, anime nebo obecně související s Japonskem. To je pro (nejen) české fanoušky vysněnou destinací dovolené. Pomyslnou Mekkou je v tomto případě tokijská čtvrť Akihabara, která je centrem japonského animačního průmyslu. V porovnání s Japonskem je trh s otaku předměty v Čechách zanedbatelný. Přesto zde existuje velká poptávka mezi fanoušky a zdá se, že se množství nabízeného zboží v posledních letech dynamicky zvyšuje. Velká část nákupů je ale stále prováděna ze zámoří pomocí internetových obchodů.

Tokijská čtvrť Akihabara. Foto: František Kříž

 

Otaku dokáží za své vášně spojené s oblíbenými příběhy, které mohou mít podobu plakátů, figurek, plyšáků, polštářů, kostýmů a dalších, utratit i desetitisíce korun. Často si jimi zdobí pokoje a byty, v menší míře je pak i berou na veřejnost, kde se jimi prezentují mezi ostatními fanoušky. Ne všichni fanoušci mangy a anime jsou ale takoví. Řada z nich žádné předměty nesbírá, manga a anime pro ně není ničím významnějším než jiné komiksy a kreslené seriály a necítí potřebu se setkávat s jinými fanoušky. Takové fanoušky pak nemůžeme nazývat otaku. Vášeň, nadšení a hlavně kontakt s komunitou dalších jedinců je to, co dělá z obyčejného fanouška otaku. Odhady tak hovoří, že v Česku je až 200 000 fanoušků mangy a anime, ale jen zhruba 10 % z nich jsou otaku, ve smyslu aktivních příznivců.4.KŘÍŽ, František. Subkultura otaku v České republice – substanční a funkcionální perspektiva.

 


Co dělají čeští otaku


Jak je zmíněno v předchozím odstavci, v Česku máme asi deset tisíc otaku – aktivních fanoušků japonské animované kultury. To jsou ti fanoušci, pro které je manga a anime víc než jen příležitostné čtení, respektive sledování. Čtou a sledují celé hodiny denně, o příbězích a jejich postavách vědí první poslední a hlavně se chtějí potkávat s dalšími fanoušky a sdílet s nimi své zájmy. K tomu dochází na srazech a conech. Srazy jsou malé neoficiální setkání fanoušků bez větší organizace. Jejich cílem je pro otaku především vedení tematických konverzací a hledání kamarádů. Cony (z anglického convention) jsou kulturní festivaly zaměřené v tomto případě na mangu, anime a japonskou kulturu. Jsou vícedenní, obvykle celovíkendové, organizované akce s placeným vstupem. Kromě potkávání dalších fanoušků jsou na conech přednášky, soutěže, promítání, prodejní stánky a další5.Viz úvodní obrázek. Setkání na srazech a conech jsou základem subkulturního života otaku.

Přednáška na conu Animefest roku 2019. Foto: Ponorka media

 

Důležitou součástí otaku subkultury, která je nejvíce viditelná právě na srazech a conech, je cosplay. Cosplayeři, tedy fanoušci v kostýmu jsou jedinci, kteří se náklonost ke své oblíbené příběhové postavě rozhodli vyjádřit tím, že se jí sami stali. Vytváření kostýmu a jeho nošení je pro ně koníčkem, kterému věnují svůj volný čas. Cosplayování není pouze doménou otaku a stejně tak se neobjevují jen kostýmy z příběhů mangy nebo anime, ale i celé řady jiných zdrojů. Jak je vidět na úvodní fotografii, na conech se objevují vedle sebe cosplaye z japonské i západní kultury. Námětem na cosplay tak mohou být jakékoliv filmy, knihy, počítačové hry… Není ani výjimečné vytvořit si vlastní postavu, na kterou si cosplayeři vyrobí kostým. Pro otaku, kteří si chtějí obléct kostým své oblíbené postavy, jsou k tomu cony ideální příležitostí. Cosplay představuje příležitost k seznámení s dalšími lidmi skrz společné zájmy, dobrý pocit z uznání ostatních fanoušků a možnost být otevřený a přirozený bez strachu z negativní reakce okolí. Otaku komunita je k přijímání nových jedinců a jejich odlišnostem od mainstreamu tolerantní, fungují u ní normy chování, které respektují odlišnosti každého člověka, pokud není sám netolerantní ke zbytku komunity. Mezi otaku jsou tak běžné chování a kostýmy, které by v některých společnostech bylo považováno za pobuřující, nemravné nebo dětinské.6.KŘÍŽ, František. Subkultura otaku v České republice – substanční a funkcionální perspektiva.

 


Organizace setkání otaku


Možnosti setkávání a bezpečného prostoru pro předvádění vlastní nepředstírané identity je pro otaku důležitá. Proto ti nejvíce zapálení z nich tyto setkání sami organizují. Jelikož to většinou dělají dobrovolně a ve svém volném času, je to ze strany organizátorů pro otaku komunitu velká oběť. První setkání otaku se u nás začala organizovat koncem 90. let a souviselo to právě s možnostmi sdílení mangy a anime mezi fanoušky, jak bylo naznačeno dříve. Z původně malých setkání se postupně staly obrovské akce pro tisíce účastníků, jejichž příprava stojí nemalé úsilí. Proto není divu, že se do jejich organizování nikdo z mladších otaku příliš nehrne. To pak způsobuje, že původní organizátoři nemohou odejít „do důchodu“ protože za sebe nenaleznou odpovídající náhradu. Akce tak často vedou lidi, kteří jsou i o desítky let starší, než je průměrný věk jejich účastníků. Může se také stát, že organizátor, který za sebe nenajde náhradu a po dlouhých letech práce pro komunitu trpí pocitem vyhoření skončí a s ním skončí i akce, která se konala pravidelně po mnoho let. Že se nejedná o malé setkání a zodpovědnost je vidět na níže přiložených fotografiích. Setkání otaku se také nekonají všude. Otaku jsou nejvíce koncentrovaní v Praze a dále potom ve větších městech jako Brno nebo Olomouc. Organizace srazů nebo conů na menších městech je pak problematická, kvůli nedostatku účastníků i organizátorů. Pro mnoho otaku je tak nemožné se setkání vůbec zúčastnit.

Fronta před vstupem na con Advik 2014. Foto: Effik

 

I kvůli komplikacím fyzického kontaktu mezi otaku se mezi nimi vytvořila hustá síť internetové komunikace. Stejně jako japonští otaku i ty čeští mají v sobě lásku a nadšení pro technologie, a tak pro ně byl od začátku počítač a internet druhým domovem. Často se potkávají a tráví vzájemný čas právě na internetu společným hraním her nebo sledováním anime. S rozvojem technologií se možnosti virtuální komunikace ještě rozšířily a facebookové nebo discordové otaku skupiny mají v současnosti stovky a tisíce členů. Právě díky internetu se podařilo otaku subkultuře fungovat i během pandemie, která dolehla na celou společnost. Spoustu členů otaku komunity se totiž aktivně podílí na vytváření a spravování internetových skupin a místností, tak aby byly pro lidi příjemným místem trávení času v době, kdy musí být nedobrovolně zavření doma. Přestože i taková komunikace není ideální a těžko něco nahradí zážitek v kostýmu na conu nebo posezení s kamarády v parku, umožnilo to komunitě udržovat kontakt a nerozpadnout se. Do budoucna je otázka na kolik budou lidé ochotní vylézt z domovů a vrátit se tam, kde dřív byli. Dva roky nicnedělání si vybralo svou daň a mnoho dříve aktivních otaku ztratilo zájem jezdit na setkání, tvořit cosplaye nebo něco organizovat. Můžeme jen doufat, že do budoucna se v nich vášeň k aktivitě znovu objeví, nebo že nastoupí nová generace neovlivněná leností minulých časů.7.KŘÍŽ, František. Subkultura otaku v České republice – substanční a funkcionální perspektiva.

Velký otaku sraz roku 2020. Foto: Effik

 


Slovo závěrem


Fanoušci japonské animované kultury otaku jsou v České republice početnou subkulturou. Je obdivuhodné, jak se u nás během pár desetiletí tato exotická kultura rozšířila a vytvořila si širokou vrstvu příznivců. Manga a anime se stávají běžnou součástí knihkupectví a streamovacích služeb. Nyní se uvidí, zda si fanoušci vystačí jen s pasivní konzumací medií z pohodlí domova nebo vyrazí ven účastnit se srazů a conů a stanou se sami součástí otaku kultury.

 


Použité zdroje


EFFIK. Effik’s PhotoFails. [online], cit: 25.4.2022, dostupné z: https://www.facebook.com/EffGraphy

 

IQREMIX. Akihabara District at Night. [online], cit: 25.4.2022, dostupné z: https://www.flickr.com/photos/iqremix/17241953428/

 

KŘÍŽ, František. Subkultura otaku v České republice – substanční a funkcionální perspektiva, Praha. 2022. Diplomová práce. ČZU, Provozně ekonomická fakulta, Katedra psychologie. Vedoucí práce PhDr. Sandra Kreisslová, Ph.D.

 

KŘIVÁNKOVÁ, Anna, Antonín TESAŘ a Karel VESELÝ. 2017, Planeta Nippon. Praha: Crew, ISBN: 978-80-7449-491-8.

 

RICH, Nick. The Differences Between Anime and Manga. [online], cit: 25.4.2022, dostupné z: https://honeysanime.com/editorial-tuesday-the-differences-between-anime-and-manga/

 

PONORKA. Ponorka media. [online], cit: 25.4.2022, dostupné z: https://www.facebook.com/ponorkadesign

 

References
1 Všechna japonská jména a slova jsou psaná v české transkripci.
2 KŘÍŽ, František. Subkultura otaku v České republice – substanční a funkcionální perspektiva.
3 KŘIVÁNKOVÁ, Anna, Antonín TESAŘ a Karel VESELÝ. 2017, Planeta Nippon.
4 KŘÍŽ, František. Subkultura otaku v České republice – substanční a funkcionální perspektiva.
5 Viz úvodní obrázek
6 KŘÍŽ, František. Subkultura otaku v České republice – substanční a funkcionální perspektiva.
7 KŘÍŽ, František. Subkultura otaku v České republice – substanční a funkcionální perspektiva.

František Kříž dokončil bakalářský studijní program na Vysoké škole obchodní v Praze v roce 2019 a v současné době studuje inženýrský program Hospodářská a kulturní studia na České zemědělské univerzitě. V rámci studií se zúčastnil dlouhodobého pobytu v Korejské republice. Zaměřuje se na výzkum a studia subkultur a moderního městského folklóru.

Poslední příspěvky od autora