Moje těhotenství a přirozený porod v Anglii

Jaké je to být těhotná v Londýně? Do jisté míry, jako všude jinde na světě. Jste zaplavená hormony, které s Vámi umí pěkně zamávat, a s netrpělivostí očekáváte příchod svého potomka. A máte-li to štěstí, že máte zázemí a skvělého partnera, na kterého se můžete spolehnout, prožíváte jedny z nejkrásnějších dnů svého života – když zrovna netrávíte svůj čas v koupelně v zajetí těhotenských nevolností. Jaké to ale je být těhotná zrovna v Londýně? Jak se liší přístup českého a britského porodnictví? Je pravda, že Britové opravdu „nic neřeší“ a porodní péče na Britských ostrovech je zoufalá? V tomto článku se podělím o své vlastní zkušenosti s porodem teď už mého devíti měsíčního syna. Lucas přišel na svět v létě, když se teplota v Londýně šplhala ke čtyřicítce, zatímco mé těhotenství už hranici čtyřiceti týdnů dávno přesáhlo. Ve 42. týdnu jsem na porod už nedočkavě čekala stejně jako na déšť. Tehdy ale nepršelo a Lucasovi se na svět nechtělo. Nakonec jsem měla veliké štěstí, přestože mě dělilo od umělého vyvolání porodu doslova dvacet čtyři hodin. Porodila jsem spontánně a přirozeně v porodním centru Elizabeth Garrett Anderson Wing v University College London Hospital.
Pokud si chcete přečíst více článků o mateřství ve Velké Británii, navštivte mou stránku The Bohemian Mum nebo zhlédněte video Baby Lucas and My Natural Birth.

Třetí trimestr: Baby Shower párty v Praze

Potermínové těhotenství: Člověk míní, Pán Bůh mění

Přirozený porod do vody? Lev není rak!

Závěr: Žádný stres, když věci nejdou podle plánu!



Spokojené těhotenství a přirozený porod po anglicku


Ještě než začnu popisovat mojí osobní zkušenost, která doufám, někomu pomůže na cestě těhotenstvím ve Velké Británii nebo inspiruje k přirozenému porodu bez nutnosti externích zásahů, hned ze začátku shrnu hlavní specifika britského porodnictví, oproti například podmínkám v České republice.

Kdyby se měl přístup britského porodnictví shrnout jednou větou, zněla by asi takto: těhotenství a porod ženy je brán jako naprosto přirozený biologický proces a nikoliv jako nemoc – proto, není-li to skutečně nutné, jste pod pravidelným dohledem zkušených akreditovaných porodních asistentek, nikoliv lékařů. Británie rovněž, jako jedna z mála zemí na světě, dovoluje ženě zvolit si mezi porodem v nemocnici, v porodním centru nebo porodem doma. Na posledně zmiňovaný porod doma je nahlíženo jako na plnohodnotný a zodpovědný příchod dítěte na svět a nikdo (včetně autorit) se tento způsob porodnictví nesnaží zdiskreditovat.

Naopak, porod doma velmi často probíhá za podobných okolností jako porod v porodním centru, tzn., že je veden za přítomnosti porodní asistentky, která zajišťuje ženě nejen psychickou podporu, ale také porodní vybavení (například porodní bazének, monitory a další nezbytné věci pro zvládnutí úspěšného přirozeného porodu). Z výše popsaného také vychází britská představa o lidském individualismu, ale také právu na možnost volby, jestliže to samozřejmě nijak neohrožuje dítě na životě a nezasahuje to do jeho lidských práv. Nadto má každá těhotná žena ve Velké Británii nárok na bezplatnou zubní péči, kterou hradí britská zdravotní pojišťovna NHS a to i po dobu jednoho celého roku od porodu.

Britskou zajímavostí může také být, že již na první konzultaci s porodní asistentkou dostanete tzv. porodní knihu, kterou byste si od té doby měla všude nosit sebou. Kdyby se s Vámi totiž něco stalo a byla jste převezena do jiné nemocnice, tak veškeré údaje nevyhledávají v centrální elektronické síti, ale právě ve Vaší unikátní porodní knize. Součástí porodní knihy jsou podrobné informace o Vás, Vašem zdravotním stavu, růstové grafy miminka, výpisy z ultrazvuků a veškerých prohlídek zdravotníků. Na konci knihy je i Váš porodní plán, který se opravdu vyplatí pečlivě vyplnit a zapřemýšlet o tom, co vlastně od porodu očekáváte, jelikož v době porodu je to právě tento zápis, ze kterého budou porodníci čerpat a řídit se Vašimi přáními. Například můj porodní plán „midwives“1.Sg.: midwife/porodní asistentka; pl.: midwives/porodní asistentky. v UCL Hospital splnily na 90%, a to jen proto, že to ani jinak nešlo.

Foto: Barbora Zelenková
Porodní plán je nezbytnou součástí porodní knihy v Británii. Foto: Barbora Zelenková

Porodní domy v Británii fungují jako nezávislá centra, zároveň mohou být součástí nemocnic a gynekologicko-porodních pracovišť. Například porodní centrum v University College London Hospital (UCL Hospital) je součástí rozsáhlého porodnického oddělení Elizabeth Garrett Anderson Wing, s více než 6 tisíci narozenými dětmi ročně2. Srov. https://www.uclh.nhs.uk/OurServices/ServiceA-Z/WH/MAT2/Pages/ChooseUCLH.aspx (Dostupné na URL: 29. 4. 2020; 11:20). a disponuje všemi nezbytnými vybaveními, jak pro přirozené porody, tak i pro porody žádající si nutnost zásahů lékařů. Porodní centrum UCL Hospital nabízí možnost porodů do vody, každý pokoj je vybaven sprchou a toaletou, porodními míči, postelí a nezbytnými monitory. Pro usnadnění porodních bolestí nabízí aromaterapii (relaxační levandulový olej), akupunkturu, nebo například rajský plyn. Má-li žena skutečně silnou bolest, porodní asistentka může nabídnout ženě opium (i když se spíše jedná o výjimky). Pakliže rodička i přes všechny popsané relaxační a bolest tlumící techniky cítí značnou vyčerpanost a slabost, a přeje si podání epiduralu, je převezena na klasické porodní pracoviště ve stejné budově. Aplikování epidurální analgezie probíhá za přítomnosti zkušeného medika.

Výše popsané samozřejmě působí jako výčet samých pozitivit britského porodnictví, oproti českému, a tak je na místě uvést, že se Česká republika, na rozdíl od Británie, řadí mezi 20 zemí světa s nejnižší novorozeneckou úmrtností na světě, ale také s jednou z nejnižších úmrtností těhotných žen a rodiček, což je také nejčastější argument zastánců porodů vedených pod lékařským dohledem. Statistické rozdíly ovšem nejsou nikterak propastné – na 1000 novorozenců připadla k roku 2017 v České republice 2,6 dětských úmrtí a ve Velké Británii pak číslo bylo 4,3.3.Česká republika, se nachází na devátém místě na světě v nejnižší novorozenecké úmrtnosti. Dle serveru statista na 1000 porodů připadá 2,6 dětských úmrtí (statistika zahrnuje děti do 1 roku věku). Viz https://www.statista.com/statistics/264717/countries-with-the-lowest-infant-mortality-rate/ (Dostupné na URL: 21. 4. 2020, 11:58). Dle americké CIA stála Británie v roce 2017 na 41. místě z hlediska novorozenecké mortality. Srov. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2091rank.html (Dostupné na URL: 21. 4. 2020, 11:58).

Nicméně faktem zůstává, že Česko má jeden z nejkvalitnějších zdravotních systému na světě a špičkové zdravotníky, přesto by čerstvý vítr českému porodnictví rozhodně jen prospěl. Porodní asistentky by měli získat větší nezávislost a ženám by se mělo dostávat více klidu, respektu a pocitu bezpečí, což mnohým rodičkám sterilní nemocniční prostředí nemůže poskytnout. Vznik pražského Centra porodní asistence Na Bulovce proto považuji za významný mezník v přístupu celého českého porodnictví k přirozeným porodům a věřím, že podobných center a porodních domů bude v budoucnu jen a jen přibývat.

Například v Británii velmi uznávaný francouzský porodník Michel Odent již od konce 20. století poukazuje na to, že ženské biologické procesy během porodu fungují zcela opačně, než jak jej klasická medicína doposud chápala. Dle Odenta, máme my lidé velmi společného s ostatními savci, a proto většina žen zažívá porod v nočních hodinách. Jedná se tedy o evoluční pozůstatek, kdy příchod potomka probíhal nerušeně, na odlehlém bezpečném místě v noci a mohlo se tak zajistit, že matku s mládětem neohrozí žádný predátor. Tím se však pro mnohé rodičky lékaři stali. Medici v minulosti, a do jisté míry ještě dnes, v dobré víře nerespektovali přirozené porodní procesy, ani přání ženy, a docházelo tak ke zbytečným intervencím během těhotenství a porodu jako například: zahájení medikamentózního porodu (tedy nefyziologického porodu), neopodstatněný porod sekcí, zbytečná rutinní epiziotomie nebo odloučení matky od dítěte záhy po porodu na několik dlouhých hodin.

Porodnictví ve Velké Británii proto klade značný důraz na spontánní přirozené procesy ženy během porodu. K přirozenému porodu dochází, má-li žena kolem sebe klidné, bezpečné a jí známé prostředí, v místě, kde se cítí uvolněně a přirozeně. Cítí-li klid, intimitu a pocit bezpečí, její tělo vyplavuje během porodu hormon oxytocin, často nazýván hormon lásky. Ten je zcela zásadní pro udávání přirozených porodních procesů, jako jsou děložní kontrakce, vypuzování placenty, zavinování dělohy, ale také vytváření úzkého vztahu mezi matkou a dítětem, který ihned po porodu, díky přiložení novorozence na hruď matky, vzniká. Oxytocin v průběhu bondingu dále spouští u matky následnou laktaci a je nezbytný pro celé období kojení a vytváření si mateřského pouta. Pakliže rodička prožívá při porodu stres a stresové záležitosti, uvolňování oxytocinu klesá a do těla se naopak vyplavuje adrenalin – ten následný porod zpomaluje a hrozí tak vyšší pravděpodobnost zbytečných vnějších zásahů do probíhajících porodních procesů. Dost bylo ale teorie, pojďme se tedy podívat, jak probíhalo období těhotenství a porod ve skutečnosti na Britských ostrovech.


První trimestr: Hurá na ultrazvuk!


První trimestr těhotenství začal dnem, kdy jsem držela těhotenský test a dostala tak jasnou první zprávu od miminka: Ahoj, jsem na cestě!  Štěstím se mi doslova zamotala hlava a endorfiny zaplavily moje tělo. Hlavou mi prolítávaly myšlenky o tom, zda je to skutečně pravda a zda těhotenský test nebyl chybný, a tak následovaly další, které mi zřetelně dávaly najevo, že za devět měsíců budu mámou a má drahá polovička tátou. Od této chvíle jsem se cítila, jako na horské dráze, která vyjela do prvního trimestru ve znamení úvodních návštěv v nemocnici a prvních ujištění, že je miminko skutečně a hlavně v pořádku v bříšku. Čekal mne výběr nemocnice, schůzka s porodní asistentkou a hlavně první ultrazvuk!

Těhotné ženy v Británii jsou na první ultrazvuk zvány mezi 8. až 14. týdnem těhotenství.

Ze své zkušenosti mohu doporučit vlastní výběr nemocnice, podle Vašich přáních a představ o celém porodu. Jako prvorodička jsem si přála přirozený porod, bez vnějších lékařských zásahů, nicméně jsem rovněž věděla, že nejsem připravená na porod doma. Představa, že rodím ve své domácnosti, v relativně rušné londýnské ulici, obklopená dvěma energickými psy, mě spíše stresovala, než uklidňovala. Nechtěla jsem však ani klasický porod v nemocnici a své těhotenství od samého počátku vnímat jako jakousi nemoc, kde je nezbytná přítomnost doktora. Pro tyto důvody jsem využila možnosti vyplnění self referral form a na doporučení přátel jsem si vybrala UCL Hospital. Záhy po vyplnění dotazníku, mě kontaktovala nemocnice a poslala mi pozvánku na první schůzku s porodní asistentkou a tři týdny na to, na první ultrazvuk. Nemůžu zapomenout na to, jak jsem počítala dny do ultrazvuku, byla štěstím bez sebe, ale i nervózní, zda je všechno v pořádku.

Schůzka s porodní asistentkou v UCL Hospital dopadla velmi dobře, a protože bylo mé těhotenství klasifikováno jako low-risk, byla jsem přiřazena (s mým souhlasem) do porodního centra pod dohledem porodních asistentek. Přestože byste měli mít teoreticky po celou dobu těhotenství jen jednu porodní asistentku, která Vás provede celou cestou nejlépe až k porodu samotnému, mě na každé nové konzultaci čekala jiná midwife.

Na první schůzce s porodní asistentkou ve Velké Británii také obdržíte různé letáky a papíry s užitečnými radami a informacemi, aby průběh Vašeho těhotenství byl co nejpohodovější a nejzdravější, jak pro Vás, tak pro Vaše miminko, ale také dárkovou tašku pro těhotné s nejrůznějšími reklamními vzorky4. Mainstreamoví výrobci produktů určených těhotným ženám se doslova předhánějí, aby získali nového spotřebitele, a tak „dárkový balíček“ je jen dobře mířenou reklamou spotřebního zboží. nebo letákem s přístupem do jedné z nejvyužívanější mobilní aplikace těhotnými ženami. Mobilní aplikaci Bounty jsem samozřejmě hned využila, už jen proto, že odpočítává ženě týdny do očekávaného porodu, zobrazuje týdenní animace plodu v děloze nebo velikost chodidla dítěte, a navíc nabízí maminkám nespočet zajímavých článků, ale také užitečných voucherů.

Porodní asistentka mi dále na úvodní schůzce vysvětlila, co můžu v nejbližších týdnech a měsících očekávat, jak budou od této chvíle probíhat další setkání. Na této schůzce jsem se rovněž dozvěděla, že ve Velké Británii mají všechny těhotné ženy nárok na bezplatnou zubní péči a ujistila mne, že se třeba nemusím obávat letět letadlem. V devátém týdnu těhotenství jsem tak letěla z Londýna do Prahy, abych se mohla zúčastnit magisterské promoce na Karlově univerzitě.

Bylo prosincové mrazivé počasí a velmi dobře si vzpomínám, jak se mi dělalo opravdu špatně z tlakových změn v letadle. Musela jsem celou cestu pít ohromné množství vody a soustředit se na to, že už mě od pražského letiště dělí jen „pár“ minut. Navíc jsem se ještě v duchu modlila, abych tím těhotenství nijak neohrozila. Přála jsem si však zakončit promoční oslavou jednu etapu mého života a vidět se s celou mojí rodinou. Naštěstí se nejednalo o nic vážného a těhotenská nevolnost z tlakových změn ihned po přistání odezněla, a mě tak čekal krásný a pohodový prodloužený víkend v Praze. Cesta zpátky do Londýna byla veselejší a tlakové změny na mne nijak nedolehly, asi do velké míry i tím, že jsem letěla se svými rodiči, kteří si zase užili týden s námi v Anglii.

Přírodní rezervace Lake District.

Vánoční svátky jsme s mým manželem trávili v nádherné britské přírodní rezervaci Lake District a miminko nám o sobě začalo dávat víc a víc vědět. Posílalo nám například jasné zprávy o tom, co bude a co nebude jíst, a tak jsem musela upravit svůj jídelníček. Naštěstí je v Británii dostupné nespočetné množství kvalitních lokálních potravin v Bio kvalitě, díky čemuž jsem si mohla ověřit, z jakých zdrojů dané potraviny pocházejí.

Nejkrásnější dárek jsme si ale nerozbalily pod stromečkem v Lake District, ale čekal na nás v UCL Hospital 11. ledna. Byla jsem ve 13. týdnu těhotenství a v nemocnici jsme se na prvním ultrazvuku dozvěděli, že naše miminko je naprosto zdravé a v pořádku! Málo věcí na světě se vyrovnají tomuto pocitu, když víte, že Vaše miminko nic netrápí a ještě ke všemu ho můžete vidět a slyšet tlukot jeho srdce. Z prvního ultrazvuku byl vypočten orientační termín porodu na 19. července a součástí kontroly byly i krevní testy na případné vývojové vady. První úspěšný ultrazvuk byl také důvodem k tomu, že se o šťastnou zprávu podělíme s celou svou rodinou a nejbližšími přáteli, kteří ještě nic nevěděli. S rostoucím bříškem mi nastalo krásné a spokojené období těhotenství, pomalé přípravy na uvítání miminka, soustředění se na péči o svou mysl a tělo, ale také pečlivé přípravy na přirozený porod.



Druhý trimestr: Na vlnách hypnoporodu


Většina těhotných žen se shoduje na tom, že období druhého trimestru je z celého těhotenství to nejpohodovější. Klidné a spokojené dny už předznamenal konec prvního trimestru, kdy z prvního ultrazvuku a krevních testů bylo jasné, že miminko je naprosto zdravé. Navíc pohyby miminka jsem cítila již na konci prvního trimestru. Ty se podobaly drobným pohybujícím se bublinkám v mém břiše. Čekaly mne další příjemné konzultace s porodními asistentkami, odběry a rozbory krve. Všechny testy stále potvrzovaly, že patřím do nízko-rizikové skupiny těhotných žen, a tak jsem se mohla zúčastnit mezi 16. až 18. týdnem těhotenství skupinové konzultace,5.Tato skupinová konzultace byla organizována pouze pro nízko-rizikovou skupinu těhotných žen. Riziková těhotenství si žádají specializovanější a individuální přístupy porodních asistentek a lékařů. Navíc mnohým ženám není příjemné rozebírat své těhotenství ve skupině cizích lidí. určenou maminkám zajímajícím se o porod v porodním centru. Konzultaci vedla skvělá a sympatická midwife a ochotně nám zodpovídala veškeré naše dotazy, které se více méně týkaly pouze předporodní přípravy a porodnických postupů v porodním centru.



Skupinová konzultace mne doslova nabila pozitivní energií, až mi přišlo, že se nemůžu dočkat mého vysněného přirozeného porodu do vody. Večery jsem začala trávit u knížky Mindful Hypnobirthing6.Název celého titulu: Mindful Hypnobirthing: Hypnosis and Mindfulness Techniques for a Calm and Confident Birth. přední britské duly a hypnoterapeutky Sophie Fletcher věnující se metodám hypnoporodu a dalším relaxačním technikách odvádějící pozornost rodící ženy od bolesti. Na youtube jsem zhlédla desítky přednášek a rozhovorů se zkušenými porodními asistenkami o přirozeném porodu. Pro snadnější porod jsem si také objednala na amazonu balónek aniball, který sliboval snížení pravděpodobnosti nástřihu hráze rodičky. Volný čas jsme s manželem trávili v přírodě se psy a hikovali, a chvilky mi vyplňovaly afirmační karty pro klidné a pozitivní těhotenství.

Na druhý ultrazvuk jsou ženy v Anglii zvány mezi 18. až 21. týdnem těhotenství.

Zatímco jsem byla naprosto ponořená do přípravy na porod, čas mi příjemně utíkal a miminko stále rostlo a brzy nás čekal druhý ultrazvuk. Na ten jsou maminky ve Velké Británii zvány mezi 18. až 21. týdnem těhotenství a ve většině případů se dozvídají i pohlaví svého miminka (pakliže si to přejí vědět). Začátkem března jsme se tedy s manželem dostavili na ultrazvukové vyšetření a dozvěděli se, že je miminko v pořádku a že čekáme chlapečka. Zpráva o tom, že jde o chlapečka, samozřejmě přidala ještě více k mojí předporodní horečce, a tak jsem neodolala nákupu základní výbavy, abychom byli na jeho příchod co nejlépe připraveni.

Na přelomu druhého a třetího trimestru, obvykle kolem 28. týdne těhotenství čeká maminku glukózový toleranční test neboli test na těhotenskou cukrovku. Mé hladiny cukru byly mírně na hranici normálu a vyšší hladiny, a tak mě čekalo další vyšetření a odběry krve. Ty nakonec nepotvrdily vysoké hladiny cukru a vše krásně plynulo do třetího trimestru.


Třetí trimestr: Baby Shower párty v Praze


Musím říct, že období posledního trimestru jsem si opravdu užívala, a s ním i rostoucí bříško, pravidelné pohyby miminka, jeho otisky chodidel na mé kůži, ohromnou ohleduplnost v přelidněném londýnském metru a na ulicích, kdy Vás Angličané zastaví a se zájmem se ptají na Vaše těhotenství nebo Vás jen pohladí svým úsměvem na tváři. Mohla bych dokonce říct: Angličané milují těhotné ženy a děti obecně. Ke konci těhotenství jsem však začínala mít pocit, že se ze mě stane každou chvíli velryba.

Jedla jsem čas od času opravdu za dva a mé tělo volalo po tolika věcech, že jsem se až divila, co všechno se do mě může vejít. Neustálé pozorování kil, kontroly váhy a očekávání od celého těhotenství, že moje hmotnost bude stejná, jako před otěhotněním, jsem brala jako zbytečně vyvíjený tlak, kterým škodím nejen sama sobě, ale především nutričně svému dítěti. Těhotenství je třeba si užít! Navíc lidské tělo je úžasná továrna a dobře ví, co dělá – když ho to dělat necháme. Ostatně všechny ty kila stejně zmizí v porodnici v podobě placenty, plodové vody, nově narozeného miminka, a tu tukovou zásobu si naopak tělo schová pro tvorbu mléka, aby mělo po čem sáhnout v náročných dnech starání se o novorozence.

Váhu a těhotenská kila navrch jsem si samozřejmě nějakým způsobem hlídat musela (výborná je kalkulačka váhy v těhotenství), ale jak píšu, z mých 56 kg na finálních 72 kg jsem se opravdu nehroutila. Dodržovala jsem především zdravé stravování, už jen proto, že stačilo, abych měla hladiny cukru o něco vyšší a mohla bych tím ohrozit jak miminko, tak i jeho pohodový příchod na svět v porodním centru.

Hladina cukru mi ale musela hodně vystřelit po příletu do Prahy, kde na mne čekala rodina a kamarádky, abychom uspořádali Baby Shower párty v anglickém stylu. Dlouho jsem přemýšlela, kde takovou oslavu vůbec zorganizovat, jelikož většina prostorů v Praze není moc „friendly“ k těhotným ženám a těmto typům oslav. Máte totiž na výběr jen mezi klasickou hospodou, restaurací nebo předraženými pražskými salónky, a nadto drtivá většina kaváren a cukráren nemají žádné prostory pro oslavy. Naštěstí se mi podařilo po delším hledání na internetu najít skvělou Kavárnu Snů v ulici Ke Karlovu, která za příjemnou cenu poskytla celý svůj salónek s úžasným občerstvením a milou obsluhou. My jsme tak mohli oslavit blížící se narození Lucase v příjemném a pohodovém prostředí této nevšední kavárny.


Po příletu zpátky do Londýna mě také čekal třetí ultrazvuk, což je v Anglii nestandardní postup a dělá se jen v případě sebemenších podezření. Porodní asistentky už od mého druhého ultrazvuku hlídali růstovou křivku plodu a ta jim přišla mírná, respektive chtěli se ujistit, aby miminko nabíralo správnou váhu a nebylo nijak pod limitem. Pozitivitu z těhotenství jsem si nenechala vzít a brala jsem to spíše jako další možnost vidět své miminko ještě jednou před porodem. Osobní pohoda se asi odrazila i na předporodní kontrole, jelikož s růstovým grafem i polohou miminka hlavou dolů byla doktorka velmi spokojená a nás čekaly poslední týdny do porodu.

Předporodní kontroly probíhaly pravidelněji, zhruba s dvoutýdenním rozestupem a ve 38. týdnu těhotenství nás čekala skupinová přednáška v UCL Hospital. Předporodní kurz vedla zkušená a humorem oplývající midwife a bylo vidět, že si kurz užívají i pánové. Jeden britský tatínek dokonce zavtipkoval, že pakliže se jim nenarodí mimozemšťan, tak jsou snad na všechno připraveni. Mezi britskými páry, které se dostavily na předporodní kurz, jsme byli sice samotní Češi, ale nebyli jsme, jako cizinci jediní. Člověk zde mohl zaslechnout například i španělštinu, arabštinu nebo japonštinu. Přednáška zabrala necelé čtyři hodiny a byla opravdu vyčerpávající. Dodnes mi přijde úsměvné, jak nás midwife ke konci uklidňovala slovy, nebojte se, již jsme málem odrodili miminko i před nemocnicí na parkovišti pro taxislužbu a jedna britská maminka dokonce porodila v nákupním centru.


Čím se doba těhotenství prodlužovala, a čas do porodu zkracoval, spánek začínal být obtížnější a v podstatě jsem celý třetí trimestr spala na levém boku. Spánková poloha na levém boku byla navíc velmi doporučována i v porodnici pro zlepšení krevního oběhu miminka a výživě placenty. Naše přípravy po 38. týdnu těhotenství vrcholily a těsně před plánovaným porodem přiletěla i moje maminka, aby nás v Londýně podpořila.


Potermínové těhotenství: Člověk míní, Pán Bůh mění


Celé mé těhotenství bylo naprosto pohodové, bez jakýchkoliv komplikací, a proto jsem neměla jedinou pochybnost o tom, že porodím plus mínus v den mého termínu. Plán byl jednoduchý: kolem 19. července porodím (samozřejmě přirozeně a do vody), všechno bude báječné a maminka si navíc bude moct užít dalších čtrnáct dnů vnoučka. Jenže tady bylo jedno velké ALE…

Lucasovi se na svět nechtělo a já začínala být den ode dne nervóznější. Vždyť jsem tomu dala všechno: pohodu, cvičení, zdravou stravu, denní dlouhé vycházky se psy, čtení afirmačních těhotenských karet, prostě všechno. Ke konci však ani pozitivní myšlení nepomáhalo a začaly na mě doléhat úzkosti. Kamarádky, které shodou okolností měly stejně stanovený termín, už dávno porodily a na kalendáři zbylo pár dní do konce července.


Představa, že se dostanu za hranici 42. týdnů, mě opravdu stresovala, jelikož umělé vyvolání porodu probíhá v klasické porodnici za přítomnosti doktorů. Navíc vyvolávaný porod umělým oxytocinem má svá rizika a většinou také porodní kontrakce nastupují mnohem rychleji, ve větší intenzitě a jsou mnohem bolestivější. Rodička tak často „šáhne“ i po epiduralu, jeden zásah střídá další a „Váš“ porod najednou není ani Váš. Tenhle scénář mě doslova děsil.

Čas běžel a běžel, a na porod to stále nevypadalo. Opět jsem se snažila udělat maximum, abych porod uspíšila přirozenou cestou. Pila jsem tedy dle babských rad čaj z maliníku, který jsem ještě posypávala skořicí, stále venčila psy nebo uklízela domácnost. Konzultace s klidnou porodní asistentkou mi sice vlila nějaký ten optimismus do žil, i když má přání o přirozeném porodu se začínala pod tíhou času rozplývat. To podpořily i dobře myšlené zprávy od příbuzných a přátel: „Tak co, už?!“ Na tuhle větu jsem začala být pomalu alergická a to poslední, co přišlo, bylo doporučení porodního centra na tzv. „membrane sweep“  čili Hamiltonův hmat. Z toho jsem vůbec nebyla nadšená, ale již uplynulo osm dnů od plánovaného termínu, takže 27. července v sobotu dopoledne jsem se naprosto vystresovaná dostavila k jiné porodní asistence, aby tento zákrok provedla.

Prozřetelnost tomu chtěla, že porodní asistentka zákrok udělat nemohla. Lucas ještě nebyl hlavou tak blízko porodním cestám a já v duchu slavila malinké vítězství, ale jen na krátko. Porodní asistentka mi poté vysvětlila, že mých oficiálních 42. týdnů de facto uběhlo, a pakliže je překročím, nebudu moct rodit v porodním centru. To znamená, že těhotenství za hranicí 42. týdnů je v Británii označované za rizikové. Byla jsem tedy objednaná na čtvrtek dopoledne 1. 8. 2019 na umělé vyvolání porodu a mě nezbývalo, než se na to nějak připravit.

Cestou z porodního oddělení jsme odcházeli s mým manželem Jakubem nemluvně. Moje akční maminka však chtěla nemocnici víc prozkoumat, vidět nějakou kantýnu, aby měla možnost něco pokoupit a asi se i dobře připravit na čtvrtek. Při těchto obhlídkách ji také zaujala multikulturní modlitebna v přízemí nemocnice UCL. Modlitební hala nabízela čtyři dveře: jedny k Alláhovi, druhé k Jahvovi a třetí k Brahmovi. My jsme skončili ve čtvrtých, a tak jsem po letech opět stála v malé kapli a do spojených dlaních šeptala svou modlitbu k Bohu, aby všechno dobře dopadlo. Myslím, že to jsme si v tu chvíli přáli všichni tři.

Měla jsem posledních pár dnů do umělého vyvolání porodu, v Londýně se teploty šplhaly ke 40. stupňům Celsia a já pila jeden teplý čaj z maliníku za druhým. Rodinná válečná porada zněla jasně. Zítra v neděli si uděláme pohodu a půjdeme na klasickou „English breakfast“7. „Full English breakfast“ neboli Pravá anglická snídaně sestává z domácích klobás, restovanou slaninou, pečených rajčat a žampionů, dvou volských ok, fazolí v rajčatové omáčce a všudypřítomný opékaný toast. S vyšším zájmem o zdravý životní styl se stále více do popředí dostává i vegetariánská nebo veganská verze anglické snídaně – tu jsme si ostatně dali i my. a v pondělí bude dámská jízda v centru Londýna, kterou si pořádně užijeme. To by bylo, aby několik nachozených kilometrů v takovém vedru nepřiměly Lucase ven! Manžel, přestože v jeho práci počítali s jeho uvolněním, ještě stále pracoval, aby měl víc volna kolem porodu samotného a já byla nesmírně vděčná své mámě, že mě psychicky podporuje. V pondělí jsme tedy prošly snad každou památku v Londýně, přežily i jízdu přehřátým londýnským metrem a doslova se doplazily večer domů.


Úterní den jsme si vyčlenili na odpočinek, manžel si vzal práci z domova a mě skutečně ten den zachvátila neuvěřitelná únava. Prospala jsem skoro celé odpoledne. Jak to moudré lidské tělo vědělo, co dělá! Ještě téhož večera kolem 8 hodiny večer se dostavily první pravidelné kontrakce a já o půlnoci cestou v taxíku do porodního centra děkovala všem svatým, že mou modlitbu vyslyšeli.


Přirozený porod do vody? Lev není rak!


Tolik očekávaný porod se nakonec stal skutečností a s manželem jsme frčeli taxíkem směrem do UCL Hospital. Přestože mi první pravidelné kontrakce začaly kolem osmé hodiny večer a měly mezi sebou rozestupy šest až osm minut, nalomená všemi pochybnostmi, jsem si nebyla jistá, zda nejde jen o tzv. poslíčky. Kolem 40. týdne těhotenství jsem totiž měla pocit, že se už už tělo chystá na porod, ale pravděpodobně si jen Lucas více „sesedal“ a pánevní dno se připravovalo na závěrečné období před porodem – proto jsem ještě u dveří říkala své mámě: „Já si myslím, že nás stejně pošlou domů, tak tady radši na nás počkej.“

Porodní asistentky totiž zdůrazňovaly, aby rodička v první fázi první doby porodní zůstala co nejdéle doma (nejlépe do otevření porodních cest na šest až sedm centimetrů), což mnohé maminky kritizují, jako určitý nezájem anglického porodnictví. Nicméně i tento postup opět odráží britský porodnický přístup k přirozeným porodním procesům. Jede-li maminka do porodnice totiž okamžitě, často dochází ke zpomalení či dokonce přerušení porodu (není ve svém prostředí), anebo může jít i o falešný poplach.

Zatímco jsme svištěli taxíkem o půlnoci poloprázdnými londýnskými silnicemi k nemocnici, moje kontrakce nabíraly na síle – to už jsem si začínala být naopak jistá, že o začátek porodu skutečně jde! Naše veliké štěstí bylo, že z noci 30. na 31. července bylo porodní centrum prakticky prázdné, a proto nás uvedli do jednoho ze dvou pokojů s porodním bazénkem. Milá a klidná porodní asistentka Rachel mi zkontrolovala porodní cesty a potvrdila nám, že miminko bude každou chvíli s námi. Netrvalo dlouho a kolem jedné hodiny ranní mé tělo dosáhlo „hraničních“ sedmi centimetrů.

Midwife Rachel s kouzelným úsměvem na tváři se podivila, jak jde porod velmi rychle a jak to krásně zvládám. Snažila jsem se být, co nejvíce v klidu a soustředit svou mysl na techniky hypnoporodu. V této části porodu mi nejvíce pomáhal porodní míč a Rachel tiše a nemluvně rozestavila po pokoji aromalampy s levandulovými esenciálními oleji. Světla kolem nás byla tlumená a porodní asistentky respektovaly naše soukromí – až do této chvíle jsem si myslela, že můj vysněný hypnoporod je skutečně pozvolný a porodní bolesti opravdu snesitelné.

Kolem druhé hodiny ráno mi začalo být velice nevolno a silné pocity na zvracení mne přiměly k odchodu na toaletu. Mé tělo se tedy kompletně pročistilo a porodní asistentka nás uklidnila, že to se rodičkám často stává. Právě v tuto dobu nabíraly kontrakce na intenzitě a já se dostala do určitého změněného stavu vědomí, kdy jsem se byla schopná soustředit jen na porodní vlny, které připlouvaly a odplouvaly. Jakub mne mezitím celou dobu skvěle podporoval. Rachel se po chvíli tiše zeptala, zda bych chtěla vyzkoušet akupunkturu, a tak jsem po chvilce měla na každém lýtku mini-jehličky ve třech akupresurních bodech. Kombinace tlumeného osvětlení, provoněná místnost relaxačním levandulovým olejem a zejména aura vycházející z Rachel byla naprosto omamná, a skutečně mi velmi usnadňovala většinu první doby porodní.

Později kontrakce nabraly opět na intenzitě. Mezitím midwives tiše vykonávaly svou práci, měřily puls, tlukot srdce miminka a zapisovaly informace o porodu do počítače. Celou dobu se krásně držely mého předepsaného porodního plánu. Silnější kontrakce mne však přiměly, abych změnila polohu ze sedu na porodním míči a chodila po místnosti. Kuba mi zatím nalepil náplasti na záda od „tens machine“, kterou jsem zpočátku měla zapnutou na jemné vibrace, později jsem však čím dál více mačkala na ovladači tlačítko plus.


Porodní bolesti stále sílily a sílily, a tak mi Rachel napustila porodní vanu s teplotou kolem 37 stupňů Celsia. Teplá voda, která mne zároveň nadnášela, mi velice usnadňovala zvládnutí nejsilnějších závěrečných bolestí. Ty však byly stále intenzivnější a já začínala být vyčerpaná. Porodní asistentka mi proto nabídla „gas and air“ neboli rajský plyn. Zpětně si však nejsem jistá, nakolik rajský plyn ovlivnil či neovlivnil mé vnímání bolesti. Spíše jsem měla pocit zastřeného vědomí, kdy Vám čas utíká rychleji – možná i to byl účel, jelikož jsem byla velmi vyčerpaná.

Mám-li být upřímná, intenzitou konečné fáze první doby porodní jsem byla hodně zaskočena, a mám-li být ještě upřímnější, „můj hypnoporod“ jsem od této chvíle moc dobře nezvládala, i když Rachel tvrdila, že jsem to zvládla skvěle. Tlak na pánevní dno byl natolik silný, že jsem se spíš soustředila na vlastní zvládání bolesti, než na aktivní přechod z první doby porodní do druhé doby porodní.

Nevím, kde se stala chyba a co konečnou fázi první doby porodní tak zbrzdilo. Pravděpodobně jsem si myslela, že porodní bolesti v úvodní fázi jsou ty opravdové a měnit se nebudou. Možná i vnitřní a povědomá nervozita a strach z něčeho neznámého. Od jisté chvíle jsem si dokonce přišla, že tělo převzalo veškerou kontrolu nade mnou a mé vědomí se udiveně ptalo, tak takhle jsou cítit porodní bolesti?! Porodní asistentky mě vedly, abych každou silnou kontrakci prodýchávala a chvíle klidu nechala hlavu spočinout na okraji vany na položeném ručníku a odpočívala do další kontrakce.

Kolem sedmé hodiny ranní končila Rachel směna a myslím si, že změna personálu mě ještě více rozhodila, jelikož od této chvíle druhá doba porodní nebyla nikterak rychlá a fyzicky jsem to už moc dobře nezvládala. Přestože tři jiné porodní asistentky mne povzbuzovaly a Rachel se se mnou ještě jednou rozloučila, vypuzovací fáze mi ve vodě moc nešla, a čím víc jsem si to uvědomovala, tím víc jsem se dostávala jakoby zpátky.

Posun nastal v momentě, kdy mi odtekla plodová voda a to mi dodalo další energii do druhé doby porodní. Hlavní porodní asistentka mne proto vedla, abych ze všech sil pomáhala finálním kontrakcím. Vyčerpanost na mne už ale byla znát a na hodinách bylo pomalu devět hodin ráno. Stále jsem ale věřila, že to zvládnu a miminko bude každou chvilku venku, u mě ve vodě v náručí. Jak čas běžel, midwives stále častěji monitorovali Lucase a tlukot jeho srdce. Po deváté ráno však v obavách o miminko zavelila hlavní porodní asistentka zcela jasně, ať raději vyjdu z vody a lehnu si na postel, kde se mi budou snažit více pomáhat s vytlačováním miminka ven.

Přestože jsem si tisíckrát v průběhu těhotenství opakovala větu: „Epiziotomii se jednoznačně vyhnu.“, tak musím napsat, že v onu chvíli to pro mne byla ohromná pomoc a úleva. Navíc moje druhá doba porodní byla už natolik dlouhá a já vyčerpaná, že Lucasovi v porodním kanálu začala klesat hladina kyslíku. Skvělá porodní asistentka mi proto vysvětlila, co přesně se bude dít a kdy přesně mám ze všech sil pořádně zatlačit. Takže jsem nabrala veškerou zbylou energii, kterou jsem ještě v sobě měla a soustředila síly na dvě ohromná „push“, během kterých provedla porodní asistentka mírný a naprosto bezbolestivý nástřih hráze.


Na hodinkách bylo devět hodin ráno a dvacet dva minut, a místností se rozléhal první Lucasův pláč. Lucas, tak jako nechtěl dlouho na svět v předpokládaném termínu a v astrologickém čase raka, tak si i on sám vybral jiný typ porodu, přirozenější pro ohnivé znamení. Narodil se pod oknem, skrze kterým prosvítaly letní paprsky a ozařovaly to moje malé sluneční lvíče. Jakmile jsem ho držela v náruči, všechna bolest a vyčerpanost byla pryč a mne zalil neuvěřitelný pocit lásky, štěstí a vděčnosti. Kuba během třetí doby porodní zvládnul jako hrdý tatínek přestřihnout pupeční šňůru a zatímco mi Lucas ležel v náručí, dokončovaly porodní asistentky nezbytnou práci, včetně zašívání pár stehů, o kterých jsem ani nevěděla, že dělají. Jedna porodní asistentka se podívala do mé porodní knihy a od počítače se ke mně otočila: „Vy jste objednaná zítra na vyvolání porodu?“ a s úsměvem na tváři dodala: „Tak to můžu rovnou zrušit.“ Podívali jsme se s manželem na sebe a naprosto šťastní jsme přikývli.


Závěr: Žádný stres, když věci nejdou podle plánu!


Závěrem bych chtěla vzkázat všem těhotným ženám a maminkám jednu věc, kterou jsem si od celého těhotenství a svého porodu odnesla: přijměte věci takové jaké jsou a tak, jak k Vám přijdou, aniž byste vyvíjely jakýkoliv tlak. Dnes totiž vidím věci jinak. Snažím se zbytečně neulpívat na dojmech a představách o tom, jak by věci měly být, a jsem otevřená všemu, co ke mně přijde; protože, ať už se jedná o cokoliv, vždy Vás to něčemu naučí. Jakýkoliv tlak a ulpívání na tom, jaký by měl například porod být, vás totiž může o to víc vystresovat během porodu samotného.

Tím samozřejmě nechci popřít, co jsem psala v tomto článku, o přípravě tzv. porodního plánu, výběru nemocnice a porodních přípravách. Naopak, to všechno jsou velmi důležité věci pro zvládnutí pozitivního porodu! ALE, ať už Váš porod bude přirozený nebo z nějakých vážných komplikací se Váš porodní plán změní, buďte i takovéto situaci otevřená. Techniky hypnoporodu se dají využít u jakéhokoliv porodu, ať přirozeného nebo medikamentózně vedeného. V závěru stejně budete držet v náruči ten svůj uzlíček štěstí a ten bude potřebovat více než kdy jindy klidnou, milující a hlavně spokojenou mámu.

A co vlastně pomohlo opravdu mě a Lucasovi? Určitě mi moc pomohly afirmační karty, které jsem si četla každý večer před spaním a takovéto naladění se na pozitivní těhotenskou vlnu. Nadto jsem se úplně přestala dívat na negativní pořady v televizi a zprávy jsem pouštěla jen ráno v ranním studiu. Začala jsem také pravidelně sledovat komedie a sitcomy jako jsou Přátelé, a řídila jsem se heslem: smíchu není nikdy dost. Co mi naprosto učarovalo, byly metody hypnoporodu a uvědomění si, že Vaše ženské tělo obsahuje neuvěřitelné síly a schopnosti pro zvládnutí úspěšného porodu. Myšlenka, že za celou historii lidstva, to byly miliony žen, které porod taky zvládly nebo že zrovna v tuto chvíli se někde na opačném konci světa rodí nový život.

Dále mi v těhotenství hodně pomohl sport a cvičení. V období potermínovém těhotenství to byl naopak čaj z maliníku, skořice, pozitivní myšlení, procházky se psy, příroda, rodina, ale i romantika. Finální dny před plánovaným vyvoláním porodu to už opravdu byla jen víra, že všechno dobře dopadne a v jistý moment schopnost shodit ze sebe všechen ten tlak a stres a ponechání všeho Vesmíru a Pánu Bohu – a to vždycky pomůže, alespoň nám to zabralo.

A co bych změnila, kdybych mohla? Určitě bych pravidelněji cvičila metody hypnoporodu nebo rovnou navštívila nějaký dlouhodobý kurz pro přirozený porod. Pakliže bych měla takové finanční prostředky a mohla si dovolit soukromou porodní asistentku, rozhodně bych jejích dlouhodobých služeb využila. Byla by to totiž ona, kdo by v porodním centru dohlížel na dodržování porodního plánu, komunikoval by s personálem a hlavně by to byly jiné „Vaše“ oči, tzn., mohla by v určitých situacích zpětně potvrdit, zda byly intervence nevyhnutelné nebo by naopak její psychická podpora byla natolik silná, že by zásahů nebo tlumících prostředků nebylo ani třeba. Dále bych lépe a pravidelněji cvičila s balónkem aniball. Ten jsem však po desátém neúspěšném a nepříjemném pokusu zavrhla. Rovněž bych si sebou vzala do porodního centra iontové nápoje a proteinové tyčinky, které jsem si nechala doma, jelikož jsem si myslela, že mě pošlou zpátky domů. To by mi určitě moc pomohlo na konci první doby porodní a na začátku druhé doby porodní. S tím souvisí i fyzička, a budu-li rodit po druhé, budu šetřit síly právě na druhou dobu porodní, stejně jako maratonský běžec, který šetří síly do závěrečného finiše, protože o tom porod opravdu je!


Odkazy


Elizabeth Garrett Anderson byla první lékařkou ve Velké Británii.

The Pregnancy Book (NHS)

Centrum porodní asistence Na Bulovce

Elizabeth Garrett Anderson Wing (UCL Hospital)

The Birthing Centre (UCL Hospital)

How to refer – maternity services (UCL Hospital)

Ultrasound scans in pregnancy

12-week pregnancy dating scan

Mobilní aplikace Bounty

Kalkulačka váhy v těhotenství

Sophie Fletcher: Mindful Hypnobirthing

Balónek Aniball

Entonox – Gas and Air

Tense machine (NHS)

Přírodní rezervace Lake District

Kavárna Snů


Autor článku a fotografií: Barbora Zelenková

Varování:
Uvedený text včetně přiložených fotografií se nesmí jakkoliv šířit bez svolení autora. V opačném případě se dopouštíte porušení zákona o Autorských právech a právech souvisejících s právem autorským (Předpis č. 121/2000 Sb.).

   [ + ]

1. Sg.: midwife/porodní asistentka; pl.: midwives/porodní asistentky.
2. Srov. https://www.uclh.nhs.uk/OurServices/ServiceA-Z/WH/MAT2/Pages/ChooseUCLH.aspx (Dostupné na URL: 29. 4. 2020; 11:20).
3. Česká republika, se nachází na devátém místě na světě v nejnižší novorozenecké úmrtnosti. Dle serveru statista na 1000 porodů připadá 2,6 dětských úmrtí (statistika zahrnuje děti do 1 roku věku). Viz https://www.statista.com/statistics/264717/countries-with-the-lowest-infant-mortality-rate/ (Dostupné na URL: 21. 4. 2020, 11:58). Dle americké CIA stála Británie v roce 2017 na 41. místě z hlediska novorozenecké mortality. Srov. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2091rank.html (Dostupné na URL: 21. 4. 2020, 11:58).
4. Mainstreamoví výrobci produktů určených těhotným ženám se doslova předhánějí, aby získali nového spotřebitele, a tak „dárkový balíček“ je jen dobře mířenou reklamou spotřebního zboží.
5. Tato skupinová konzultace byla organizována pouze pro nízko-rizikovou skupinu těhotných žen. Riziková těhotenství si žádají specializovanější a individuální přístupy porodních asistentek a lékařů. Navíc mnohým ženám není příjemné rozebírat své těhotenství ve skupině cizích lidí.
6. Název celého titulu: Mindful Hypnobirthing: Hypnosis and Mindfulness Techniques for a Calm and Confident Birth.
7. „Full English breakfast“ neboli Pravá anglická snídaně sestává z domácích klobás, restovanou slaninou, pečených rajčat a žampionů, dvou volských ok, fazolí v rajčatové omáčce a všudypřítomný opékaný toast. S vyšším zájmem o zdravý životní styl se stále více do popředí dostává i vegetariánská nebo veganská verze anglické snídaně – tu jsme si ostatně dali i my.
Sleduj autora Barbora:

Ethnologist, Editor in chief of The Ethnologist

Mgr. et Bc. Barbora Zelenková (roz. Šajmovičová) se narodila roku 1985 v Praze. Vystudovala Blízkovýchodní studia na Západočeské univerzitě v Plzni a Etnologii na Univerzitě Karlově v Praze. V rámci Blízkovýchodních studií se zaměřovala na Somálsko a Somálce, v rámci Etnologie na odbornou a popularizační tvorbu českého orientalisty a arabisty Aloise Musila. Od roku 2014 žije v Londýně, kde založila stránky The Ethnologist, ve kterých působí jako šéfredaktorka a autorka. Rovněž se věnuje překladatelské činnosti (anglicko-česky a česko-anglicky). Během svých studijních cest procestovala řadu zemí Blízkého východu, např. Egypt, Palestinu, Izrael nebo Jordánsko. Zajímá se nejen o etnologii, ale také ekologii a práva zvířat.