Autor si již v úvodu klade otázku: proč se nikdo až dodnes nepokusil systematicky rekonstruovat africkou minulost? A poukazuje na jednoduchý důvod. Afrika byla v odborných kruzích až do začátku 20. století kontinentem bez historie a na Afričany bylo nazíráno jako na primitivy a divochy postrádající kulturu a jakoukoli politickou strukturu. Tento společenský diskurs dal vzniknout širokému konceptu nadřazenosti a podřanosti, jenž vyústil v dlouhý proces transatlantického obchodu s otroky, koloniální období a evropskou politickou i ekonomickou dominanci v subsaharské Africe po celé 19. a 20. století.

Reid to vše ovšem nevidí v ostrém kontrastu jako střed civilizací. Všímá si například mnohých momentů, kdy Evropané pouze převzali a masově rozšířili stávající obchodní činnosti, určité africké vrstvy z této reality profitovaly a tímto prostřednictvím se vytvářela dynamická africká státní uspořádání. Podobně nazírá i na islám, jenž nikdy nebyl pouhým prostředkem k násilné arabizaci. Reid neopomíjí ani novou tvář nezávislé Afriky, v níž se odrážejí hořká zklamání po nenaplněných nadějích. Čtenáři se dostává do rukou souhrnná historie přinášející nejednu provokativní myšlenku. Kniha totiž nevykresluje Afriku jakou pouhý terč zahraniční mocenské politiky; napravuje mnohá historická zkreslení a přiznává Afričanům významný podíl na utváření jejich vlastní minulosti – v pozitivním i negativním smyslu.

Informace o knize: Přeložila Ivana Mertlová, vydala Grada Publishing, a. s., 2011, 336 s.