Navjyot Vyas (fotograf)
Navjyot Vyas se narodil roku 1994 v indickém Gudžarátu. Studoval na Alpha High school v Džúnágadhu a dále na Saurashtra University v Rajkotu obor Anglický jazyk a srovnávací literatura. Vedle svých studií se věnoval fotografii a začal spolupracovat se společností Om Multi Vision v Keshodu. V rámci fotografie si Navjyot Vyas velice váží Jignasa Jadwaniho. Dále vděčí za dlouhodobou podporu a inspiraci designérovi Dharmeshovi Vyasovi. Ve svém volném čase se – jako mnozí mladí lidé v Indii – věnuje kriketu. Podle Navjyotových slov je nejdůležitějším prvkem ve fotografii zachycení a předávání lidských pocitů a emocí tak, aby se co nejvíce dotkly lidského srdce.
Navii, jsi progresivním fotografem z Indie, řekni mi, jak dlouho se věnuješ fotografii?
Ze všeho nejdříve bych chtěl poděkovat za tvoje ocenění, protože uznání mladého fotografa lidmi, jako jsi ty, to není ničím jiným, než zázrakem. Fotografie byla od dětství mou zálibou, která se v nedávné době stala mou profesí. Roku 2011 jsem se fotografování začal věnovat profesionálně a nyní jsem svatebním fotografem na plný úvazek. Z počátku jsem fotil jen pro svůj zájem, ale dnes je fotografie mojí vášní i profesí.
Co nejraději fotíš? Jsou to lidé?
Ano, jako svatební fotograf (obzvláště ten indický) mohu říci, že to jsou zejména lidé, kteří utvářejí mou fotografii. Svatební ceremonie v Indii oplývají lidmi, a tak jsou mé fotografie postaveny na lidských pocitech a emocích. Dále mám hodně rád street fotografii – tuhle tématiku mám obzvlášť rád. Kdykoliv najdu chvíli volného času, vezmu foťák do ruky a vyrazím do ulic.
“Pokud chceš být úspěšný, musíš svou práci procítit.”
Podaří se ti vždy zachytit emoce nebo je to spíš o štěstí a o náhodě? Dal bys nějakou radu, jak být úspěšný?
Fotografie není jen uměním – je to, alespoň pro mne – pocitová záležitost. Se svými fotkami se doslova mohu zasmát a radovat se nebo plakat a pocítit smutek. Ze všeho nejdříve ale musíš cítit tu emoci, než ji zachytíš. To je samozřejmě jednoduché pro ty, kteří mají laskavé srdce – což já mám… Takže, pokud chceš být úspěšný, musíš svou práci procítit.
Pocházíš z Gudžarátu. Co je pro tuto oblast charakteristické?
Gudžarát je sedmým největším regionem v Indii, co se týká populace a byl pojmenován podle gudžarátského jazyka, kterým hovoříme. Hlavním městem Gudžarátu je Gándhínagar. Gudžarát je pro Indii významným místem, jelikož z něj pocházel Mahátma Gándhí. Mým nejoblíbenějším místem je národní park Sasan Gir, což je jediné místo na světě, kde můžete spatřit vzácného lva indického. Světově oblast proslula i pro známý svátek devíti nocí Navarátrí, který, jak název napovídá, slavíme po dobu devíti nocí. Nadto jsme opravdoví foodies a gudžarátské thálí je také známé po celém světě.
Mnoho lidí v Indii každoročně zapaluje svíčky a oslavuje Diwali, slavnost světel. Můžeš mi říct víc o tomto svátku? Co znamená pro hinduisty?
Pro nás je Diwali největším svátkem v roce. Přes rok slavíme mnoho svátků, ale Diwali je pro nás nejdůležitější. Kořeny této tradice spočívají v Rámájaně. Tímto svátkem si připomínáme moment, kdy Ráma po přemožení Ravany, přišel zpátky do Ajódhji. Jedná se o vítězství dharmy (dobra) nad adharmou (zlem). Zapalujeme olejové svíce (dipa) proto, jelikož věříme, že jejich světlo zažene zlo a ignoranci ze společnosti a nahradí je moudrostí, štěstím a mírem. Rozdáváme si mezi sebou také sladkosti, jako symboly štěstí a přejeme si šťastné Diwali. Pokládáme také před prahem u dveří rangoli, které se vytvařejí, abychom uctili vítězství Rámy, a abychom přivítali bohyni bohatství.
Jaké další svátky slavíte v Indii?
Jak jsem zmínil, Diwali je největším svátkem v Indii a vedle něho oslavujeme i Holi, Raksha Bandhan a Navarátrí. Holi je jarním svátkem barev. Zaháníme tím naše vlastní démony a zlé myšlenky. Raksha Bandhan je věnován bratrské a sesterské lásce. Sestry uvazují kolem zápěstí svých bratrů náramky zvané rakhi. Navarátrí slavíme po dobu devíti dnů a můžete se během něj setkat s lidovým tancem garba. My Indové jsme prostě milovníkem svátků!
Svátek Diwali je rovněž velmi důležitý pro džinisty, sikhy a buddhisty. Vnímáš, že oslavy jsou momentem, který spojuje více lidí a náboženství dohromady?
Ano. Diwali je největším svátkem a překonává hranice napříč náboženstvími. Diwali tak spojuje nejenom nás, hinduisty nebo sikhy, džinisty, buddhisty, ale také muslimskou komunitu, která jej rovněž slaví. Světla z našich lamp jsou paprsky společného vědomí o rovnosti nás všech – to nás spojuje.
“Například na této fotografii je zachycen Mahant Swami, což je významný duchovní guru swaminarayanské sampradáji Indie. Jedná se o jednu z největších sampradáj v Indii a Mahant Swami je jejím šestým spirituálním představitelem v řadě. Snímek zachycuje jeho modlitbu Swaminarayan Bhagvan v chrámu ve městě Džúnágadh. Myslím, že jsem měl veliké štěstí, že jsem tuto fotografii mohl pořídit.”
Navii, pověz mi více o tvém životě v Indii, především v Gudžarátu. Co máš na tomto místě rád?
Je samozřejmé, že Gudžarát mám velmi rád, jelikož je to místo, kde jsem se narodil. Je to kultura a tradice, má práce, lev indický, chrám Somnath, a další věci, které jsou známy po celém světě – to vše je součástí mého Gudžarátu. Lidé v Gudžarátu jsou veselí lidé, kteří se těší přítomností. Chceme prožívat život v jeho přítomném okamžiku. Užívám si zde svého života i práce.
Přesto, jsou zde nějaké věci, které bys chtěl na Gudžarátu změnit?
Gudžarát je mou vlastí a svůj domov miluji. Jsou zde samozřejmě věci, kterých si všímám, že by se daly změnit. Gudžarát je nejrychleji rostoucím státem Indie a prochází teď přechodnou fází rozvoje. Co bych opravdu rád změnil, kdybych měl možnost, je zdejší systém. Korupce, je podle mého názoru, největší stinnou stránkou.
Navii, jsi autorem mnoha emocionálně silných fotografií. Můžeš mi například popsat fotku s názvem Malá hvězda? Kde byl snímek pořízen?
Jak jsem prozradil dříve, kdykoliv mám trochu víc času, vyrážím fotit do ulic. Chci tím zachytit krásu, které mne obklopuje. Miluji rámovat smích a atmosféru daného okamžiku. Malá hvězda je jedním z takových snímků. Děti jsou tím nejzranitelnějším výtvorem Boha – to jsem chtěl zachytit, tu dětskou nevinnost a zranitelnost. Fotografii jsem pořídil v salonu krásy a jméno toho chlapce je Monil. Byl velmi unavený, a tak si lehl na zem a spal.
Jaké je to být mladým fotografem v Indii?
Fotografie je kreativní sféra, a pokud jsi talentovaným fotografem, můžeš vytvářet umělecká díla kdekoliv na světě. Zpočátku jsem fotil pro zábavu, pak jsem začal pracovat pro Om Multi Vision v Keshodu. Tam jsem nalezl svoji životní dráhu. Konkrétně svatební fotografie je mojí vášní i profesí. Přiznám se, že je příjemný být mladým fotografem, zejména tím svatebním, protože vám lidé důvěřují a věří, že rozumíte více současným trendům a novým technologiím.
Myslíš si, že je v Indii dostatek příležitostí pro fotografy nebo ne?
Ano, Indie je plná příležitostí a nacházím jich zde nespočet. Fotografie je kreativní činností, takže do velké míry si sám vytváříš možnost realizace vlastní tvorby. Rád bych samozřejmě, aby se mé fotky dostaly dál, za hranice Indie, a mohl je sdílet napříč kontinenty. Chci také nacházet novou inspiraci a více poznávat svět.
Na co by ses rád v budoucnu ve fotografii zaměřil?
V současné době jsem profesionálním svatebním fotografem, tak bych se rád zaměřil na nové svatební kreativní prvky. Nezapomínám ale ani na street fotografii, kde chci skrze svůj fotoaparát prozkoumat svět. Dá se říct, že nahlížím na svět jako na jednu velkou ulici.
Děkuji ti za rozhovor a přeji za celou redakci mnoho úspěchů.
Potěšení je na mé straně. Děkuji za rozeznání mého talentu a možnosti podílet se na tomto rozhovoru.
