Historické jádro Jeruzaléma skýtá nepřehledné množství historických památek a zajímavostí. Jednou z nejvýraznějších dominant je Davidova věž sousedící s Jaffskou bránou, jednou ze sedmi vstupních bran do Starého města. Davidova věž, lépe řečeno citadela, byla zbudována již ve 2. století př. n. l., aby sloužila za opěrný bod obranného pásma. Opevnění se jí dostalo za hasmoneovského království a o její rozsáhlou rekonstrukci se zasloužil i Herodes Veliký (vládl v letech 37 př. n. l. až 4 n. l.).

Davidova věž posloužila jako útočiště pozdější římské posádce nebo křesťanských mnichům, zároveň byla několikrát rozbořena dobyvateli z křesťanského i muslimského světa. Pevnost dnes slouží jako důležité kulturní a vzdělávací centrum Jeruzaléma, je zde umístěna stálá expozice věnující se bouřlivým dějinám města, konají se zde i koncerty v amfiteátru (pod otevřeným nebem) a město zde také pořádá trhové slavnosti.

Nádvoří zahrnuje park s významnou archeologickou zónou, která se může v současné době pochlubit nálezy sahajícími až do 27. století př. n. l. Díky pestrosti, kterou nevšední prostory citadely nabízejí, těší se muzeum ohromné popularitě.

Výstavní prostory Muzea historie Jeruzaléma jsou roztroušené po všech strážních místnostech, chodbách a částech hradeb, které se mezi sebou proplétají jako klubko nitě v labyrintu. Prohlídka začíná expozicí věnované kenaanské periodě související s dějinami města. Návštěvník se zde může dozvědět, že Jeruzalém byl poprvé zmíněn okolo 2. tisíciletí př. n. l.

Pět set let poté se stal vazalským městem starověkého Egypta. Kopie hliněné tabulky z egyptského Achetatonu, dnešní Tel al-Amarna, představuje jeden z nejvýznamnějších starověkých artefaktů. Zmíněná destička je součástí souboru tzv. Dopisů z Tel al-Amarny, čítající na 382 korespondencí odeslaných egyptským vládcům z okolních zemí nebo podrobených oblastí během 14. století př. n. l. Šest z nich zachycuje hovory mezi faraonem a městem Urusalim, spojovaný s dnešním Jezuzalémem.

Zvětšená kopie zpodobňující kanaánskou bohyni, umístěnou za ukázkou hliněné tabulky, vykazuje splynutí egyptských a kanaánských uměleckých prvků.

Druhý úsek výstavy přibližuje děje období Prvního chrámu, který nechal zbudovat, dle židovsné tradice, král Šalamoun (970 až 933 př. n. l.) s pomocí týrských stavitelů na Chrámové hoře. Svatyně obsahovala i legendární Archu úmluvy a celá stavba sloužila jako příbytek Boží až do roku 586 pž. n. l., kdy byl Jeruzalém dobyt babylónským králem Nabukadnezarem II.

Období Druhého chrámu (asi 525 př. n. l. až 70 n. l.) představuje model Jeruzaléma zhotovený na základě archeologických dat. Městský komplex v 1. století př. n. l., vyjma židovského Chrámu, zahrnoval i Hérodův palác, tzv. Horní město, Západní zeď a křesťanům známou Golgotu.

Prostory cimbuří nabízí k prohlédnutí rekonstrukci římské standarty, jež zahajuje úsek římského působení v Jeruzalémě. Standarta nese některé ze symbolů Legio X Fretensis, nebo-li desáté římské legie, kterou založil římský císař Gaius Octavius (vládla 27 př. n. l. až 14 n. l.). Číslicí deset jím byla pojmenována podle slavné Caesarovy desáté legie a měla tak odkazovat na zářnou minulost vojenských tažení.

Legia X Fretensis roku 70 n. l. dobyla Jeruzalém a následných dvě stě let v této oblasti operovala. Římský císař Hadrián, poté co navštívil ruiny Jeruzaléma roku 130 n. l., se rozhodl město obnovit, což vyvolalo u židovského obyvatelstva nevoli a vyeskalovalo v povstání vedené Bar Kohbou (Syn Hvězdy) mezi lety 132 až 135 n. l., které bylo Římany potlačeno.

Vyvstanuvší nové město z rozvalin roku 136 n. l. nechal nazvat císař Hadrián Aelia Capitolina po sobě samém^1.Celým jménem Publis Aelius Trajanus Hadrianus Augustus. a po nejvyšším bohu římského panteonu Jupireru^2.Jupiterus Capitolinus, kterému byl vystaven chrám na Chrámové hoře.

Jednotky se v tomto čase podílely na výstavbě civilních domů, silnic, vodovodů a manufaktur. Zde popsanou část dějin doprovází exponáty zahrnující výjevy z každodenního života římské posádky, bustu císaře Hadriána, mapy tehdejších dějů a kopii dopisu od Bar Kohby nalezeného v Judské poušti.

Křesťanské komunity se ve městě začaly rozvíjet od třetího století a přivádějí nás k následujícímu úseku výstavy – byzantskému období střídajícímu pozdně římskou periodu. Prostory jsou z větší části věnovány životu Konstantina I. (vládl 306 až 337 n. l.), jenž přesunul své sídelní město z Říma do řeckého Byzantionu. Vláda Konstantina je spojována z nynějšího pohledu s důležitými historickými mezníky^3.Bezesporu nejvýznamnější událost pojící se s vládou Konstantina I. bylo vyhlášení Ediktu milánského roku 313 n. l., jenž zrovnoprávnil křesťanství s ostatními kulty impéria, a svolání prvního ekumenického koncilu do Nikaie roku 325 n. l. Vláda Konstantina v sobě zahrnuje všemožnou podporu křesťanství, a proto se mu od vyznavačů tohoto náboženství dostalo přízvisko Veliký nebo také Svatý. a předznamenává události vedoucí k definitivnímu rozdělení říše římské na východní a západní část.

Konstantin, údajně na popud své matky Heleny, nechal vystavět kostely na místech související s životem Ježíše Krista (např. kostel Narození Páně v Betlémě). Jedním takovým kostelem byla i bazilika ukřižování Páně vybudovaná roku 326 n. l. na Kalvárii v Jeruzalémě. Legenda praví, že Helena se přímo účastnila stavebních prací a narazila na “pravý” Ježíšův hrob a kříž, jenž byl v bazilice vystaven jako nejsvětější relikvie. Jak tehdy bazilika vypadala, si v této části muzea může každý prohlédnout na podrobném plánku zrekonstruovaném dle historických pramenů. Kostel byl zničen roku 614 Peršany pod vedením Chusraua a kříž měl být odvezen.

Století sedmé přivádí na scénu druhého islámského chalífu ‛Umara ibn al-Chattába a s ním i expozici seznamující s muslimskou nadvládou nad Jeruzalémem. ‛Umar ibn al-Chattáb roku 638 n. l. pod svým vedením dobyl Svaté město a rozšířil jej o ‛Umarovu mešitu. Pátý chalífa ‛Abd al-Málik ibn Marwán se zasloužil o výstavbu jedné z největších dominant současného Jeruzaléma, čímž je mešita Skalní dóm na Chrámové hoře, zářící zlatou a modrou barvou.

Muslimská nadvláda nad městem, vyjma křížových válek, trvala kontinuálně až do příchodu Britů. Koloniální správa zde vystřídala etapu Osmanů a o tomto období pečlivě informují vizuální expozice plné fotografií a obrazů. Boje o nezávislost zažíval Jeruzalém v první polovině 20. století, jejichž výsledkem se stal rozdělený Jeruzalém na tzv. východní (arabskou) a západní (židovskou) část.

 Závěr prohlídky s velkou dávkou nadsázky doprovází díla světoznámých karikaturistů upozorňující na aktuální bouřlivé událost mezinárodní politiky týkající se arabsko-izraelského konfliktu. Sál nabízí dětský koutek, který zároveň může využít i dospělý a nakreslit vlastní vtipný obrázek, který pak visí na nástěnce a rozesmívá další návštěvníky.

Muzeum v Davidově věži propojuje starobylé s moderním a nabízí široké informace o dějinách Jeruzaléma lehkou a atraktivní formou. Disponuje také kinosálem, kde je po dobu prohlídek promítán animovaný film o historii města. Informační popisky se anbízejí v angličtině a hebrejštině. Venkovní prostory okouzlí svou zahradou a archeologickým parkem, kde si návštěvní může odpočinout nebo vystoupat na nejvyšší bod citadely a obdivovat se krásnému výhledu na celý Jeruzalém.