Osídlení australského kontinentu lidmi je poměrně nový fenomén. Před zhruba 50 000 lety^1.Jedná se o odhady, takže se i počet tisíců let různí. V tomto článku pracuji s 50 000 lety, jakožto nejčastěji citovanou dobou. sem přišli první lidé, předci Aboridžinců, přes ostrovy jihovýchodní Asie. Od 15. století se kolem jižního světadílu proháněly portugalské, holandské, francouzské a britské lodě, až nakonec v roce 1877 připlula ke břehům dnešního Sydney první flotila s osídlenci, vojáky a trestanci z Britských ostrovů. Tím začaly moderní a psané dějiny Austrálie. V následujících dvou a půl stoletích země viděla příliv lidí z mnoha koutů světa.

Tato poměrně krátká lidská historie kontinentu umožňuje konstatovat populární a často citovaný názor, že v Austrálii jsou všichni imigranty a žádná skupina tedy nemá výhradní právo monopolizovat si držení moci v zemi. Tím vzniká pocit, že v Austrálii všichni příchozí najdou domov a seberealizaci. Necháme prozatím stranou realitu a realizaci takového přesvědčení a soustřeďme se na jeho důsledky pro skupinu, která nás momentálně nejvíc zajímá – Čechů.

Češi netvoří příliš viditelnou skupinu v barevném spektru australských komunit. Svou emigrační strategii směřovali spíše k bližším a levnějším destinacím, například ke Spojeným Státům Americkým. Byli to především jednotlivci, kteří přicházeli v 19. a v prvních letech 20. století do Austrálie. Až po druhé světové válce do země začali přicházet Češi ve větších skupinách. Pád komunismu, vlídná australská imigrační politika a zrychlené propojení světa umožnili větší mobilitu, čehož Češi využili i ve směru australském.

První Češi na australském kontinentu v průběhu 19. století

Prvním člověkem narozeným na české půdě, který vstoupil na australský kontinent, byl Tadeáš Haenke. Strávil v Austrálii měsíc v roce 1793, aby v rámci španělské výpravy kolem světa sbíral botanické poznatky pro rakouského císaře.^2.Cigler 1983:6-7 Mark Blucher^3.museumvictoria.com.au uvádí jméno Mark Blycher, může jít o překlep byl pravděpodobně prvním člověkem narozeným v Čechách, který v Austrálii žil. Byl jako trestanec deportován za krádež krajky v Nottinghamu a na australský kontinent se dostal v roce 1830.^4.Blainey 1999:206, museumvictoria.com.au

V první polovině 19. století máme nemnoho zpráv o lidech v Austrálii spojených s českými zeměmi. Jedním z nich je John Lhotsky, narozený ve Lvově českým rodičům, který však sám sebe prý popisoval jako Poláka, máme-li věřit Wikipedii.^5.En.wikipedia.org. heslo John Lhotsky, navštíveno 21. 9. 2015 V letech 1832 až 1838 žil Lhotsky v Novém Jižním Walesu a na Tasmánii. Snažil se zde sbírat botanické, zoologické a antropologické poznatky, maloval, publikoval a učil, avšak žádné jeho počínání se nesetkalo s přílišným ohlasem a úspěchem.^6.Cigler 1983:8-13, adb.anu.edu.au/biography/lhotsky-john-2357

50. léta 19. století zaznamenala vlnu nově příchozích, kteří připluli do různých států Austrálie hledat zlato. Pravděpodobně nejznámějším českým hledačem zlata byl Čeněk Paclt. Poprvé připlul do země v roce 1857 a strávil zde téměř 10 let. Hledal zlato, zajímal se o místní přírodu a obyvatele a psal své poznatky do českých novin. V roce 1888 byla posmrtně vydána jeho kniha Cesty po světě, která shrnuje mimo jiné jeho australská dobrodružství a sloužila i jako zdroj informací pro potenciální migranty.^7.Ibid. 16-18

Dalším Čechem popularizujícím ve své domovině Austrálii byl Alois Topič, který žil v Austrálii v letech 1979 – 1902 díky programu australské vlády na přilákání zemědělských expertů. Topič pracoval pro guvernéry státu Queensland jako zahradník, botanik a zoolog. Později se stal vývozcem skopového masa a loveckých trofejí a napsal knihu nesoucí název Australská dobrodružství Aloise Topiče.^8.Ibid. 18-20

Jedním z prvních v Čechách narozených hudebníků, kteří ovlivnili vývoj australské vážné hudby, je Gabriela Roubalová. Narozená na Křivoklátsku a studovaná v Praze a Miláně, tato operní pěvkyně se natrvalo usadila ve státě Victoria a působila zde pod uměleckým jménem La Boema.^9.Ibid. 21, www.mestoradnice.cz/mesto-radnice-1/vyznamne-osobnosti/gabriela-roubalova Důležitou roli také sehrál geograf Jiří Daneš, který Austrálii procestoval se svým kolegou K. Dominem a po ustavení samostatného československého státu se sem vrátil jako generální konzul Československa v Austrálii.^10.Blainey 1999: 2010 – 2012 , Cigler 1983

První polovina 20. století

Ve větším počtu se Češi začali do Austrálie stěhovat ve 20. letech 20. století díky obměněné imigrační politice Austrálie a díky nově zavedeným kvótám v USA, které omezovaly počet nově příchozích. Austrálie se tak stala další destinací, která byla imigračními agenty prezentována jako země, kde se dají vydělat peníze.^11.Cigler 1983: 25 Pod australským Imigračním nařízením číslo 1 (Immigration Act n. 1) z roku 1925 měla československá republika kvótu 300 přistěhovalců ročně. Ti se usazovali především v Sydney,^12.Vaculík 2009: 242, Cigler 1983:24 kde byla již od 80. let 19. století zavedená česká komunita.^13.Cigler 1983: 20 Potenciální imigranti však museli mít ke vstupu do země buď prohlášení australského občana, který se za ně ještě před cestou zaručil, nebo 40 liber. Tyto podmínky způsobily, že se kvóta jen nemnohdy zaplnila.^14.Ibid. 1983: 24 – 25

Důležitou událostí pro rozšíření povědomí o Austrálii v Česku bylo čtyřměsíční turné fotbalového klubu AFK Vršovice v roce 1927. Klub měl na druhé straně zeměkoule takový úspěch, že se ještě během turné přejmenoval na Bohemians Prague a dostal nového maskota – klokana.^15.Ibid. 25 – 27

Asi nejznámějším imigrantem z tehdejšího Československa byl novinář a spisovatel Egon Ervín Kisch, který se chtěl v roce 1934 zúčastnit protiválečného kongresu v Melbourne. Australská vláda ho nechtěla kvůli jeho komunistické angažovanosti do země vpustit, Kisch však vyskočil z lodi na přístavní hráz. Tato akce mu přinesla zlomenou nohu, po složitém vyjednávání přístup na australskou zem, a v současné době i informační panel v Immigration Museum v Melbourne, kde se jinak o jiném krajanovi z Československa nepíše.^16.Immigration Museum, Melbourne To značí významnost Kishova působení na kontinentě nejen pro českou historii, ale i tu australskou. Austrálie si v této době pečlivě vybírala přistěhovalce podle jejich původu (preferovala Brity, na druhém místě až další Evropany) a politického smýšlení (komunisti nebyly politicky chtění).

Zajímavý je i případ V. Procházky, který byl ve 30. letech dámským krejčím v Melbourne. Po vypuknutí druhé světové války nezapadal do žádné kolonky cizinců (spojenci, nepřátelé, neutrální), protože české země opustil ještě před ustanovením československého státu a žil mnoho let v Londýně a v Melbourne – bez snahy o získání britského či australského občanství.^17.Ibid. 33-34 Během druhé světové války byl také v Melbourne a v Sydney ustanoven první spolek sjednocující v zemi žijící komunity Čechů a Slováků, Czechoslovak club, jehož melbournským předsedou se stal právě Procházka.^18.Ibid. 34-35 Válečná léta zároveň zaznamenala několik dobrovolníků, kteří vypluli z Austrálie dobrovolně bojovat pro československo-britskou armádu. Manželka jednoho z nich, paní Wostrá, byla i poslední předsedkyní spolku Czechoslovak club, který přestal existovat v roce 1951.^19.Cigler 1983:36-37

Další pozoruhodný jednotlivec pro Austrálii byl Edouard Boro Borovanský.^20.Nebo také Eduard Borowanski, dle adb.edu.au/biography/borovansky-eduard-9544 Byl moravským rodákem a poté, co vystupoval se slavnou ruskou balerínou Annou Pavlovou (po které je mimo jiné pojmenován „typicky australský“ dort), se v roce 1938 přestěhoval do Austrálie natrvalo. Jeho baletní společnost byla první profesionální taneční společností na kontinentě a posloužila pak jako základ pro první národní australskou baletní společnost.^21.Blainey 1999: 206 – 207, adb.edu.au/biography/borovansky-eduard-9544 Tito už však měli v zemi lepší pozici než dříve příchozí.

Česká imigrace do Austrálie po druhé světové válce

Po únoru 1948 Austrálie zaznamenala vlnu českých politických přistěhovalců. Zjistila, že potřebuje víc obyvatel, aby se mohla v budoucnu lépe bránit a zároveň aby se mohla více ekonomicky rozvíjet. Porodnost ani přistěhovalci z Británie nestačili, tak země otevřela dveře i dalším Evropanům. Mezi novými českými imigranty a těmi starými však vznikaly – jako i na jiných místech s různými vlnami českého přistěhovalectví – konflikty, protože starousedlíci byli lidé s jinou životní zkušeností a politickými názory než nově příchozí.^22.Jako ilustrace může posloužit spor o to, zda ti, kteří v poválečné době spolupracovali s komunisty a nesli tedy „odpovědnost“ za únorovou porážku demokracie, jsou oprávněni vést exilové organizace. http://www.sokolmelbourne.com.au/Page_archiv%201.html

Naprostá většina poválečných příchozích byli tak zvaní „contract immigrant“, což v praxi znamenalo, že byli do Austrálie pozváni na poválečnou výstavbu země. Australská vláda jim ze začátku asistovala při usazování se v zemi,^23.Více na http://www.migrationheritage.nsw.gov.au/belongings-home/about-belongings/australias-migration-history/ imigranti však neměli příliš na výběr při zvolení konkrétního místa působení v zemi a byli po příjezdu vázáni dvouletou pracovní smlouvou. První omezení s sebou neslo to, že partneři či celé rodiny mohly být od sebe odděleny i tisíce kilometrů. Druhý závazek způsoboval to, že lidé byli uvázáni dva roky nekvalifikovanou prací nehledě na jejich skutečné dovednosti a vzdělání. Bylo tedy časté, že doktoři či architekti pracovali jako dělníci a ženy jako hospodyně.^24.Cigler 1983: kapitola 3

Někteří imigranti se po určité době rozhodli pro emigraci jinam, především do USA, jiní se rozhodli zůstat a po skončení dvouleté lhůty se snažili získat své původní kvalifikované zaměstnání. Amnestie z let 1951 a 1955 do Československa mnoho migrantů nepřitáhla, neboť se vědělo, jaký život v Československu tou dobou byl.^25.Ibid. kapitola 3

Po srpnu 1968 přišla do Austrálie další vlna přistěhovalců z Československa.^26.Uprchlíků po srpnu 1968 bylo na 6 000. Cigler 1983:112 Tito už však měli v zemi lepší pozici než dříve příchozí. Australská imigrační politika se změnila, posrpnoví příchozí například neměli povinnost dvouletého pracovního kontraktu, a Ústřední výbor krajanské Čs. Asociace v Austrálii a na Novém Zélandu nově přišlé spolu s australskou vládou všemožně podporovali.^27.Vaculík 2009: 243 Imigrantům z roku 1968 byly také, na rozdíl od těch z roku 1948, uznány vysokoškolské diplomy a profesní kvalifikace.^28.Cigler 1983:116 V roce 1981 bylo v Austrálii přibližně 12 000 v Čechách narozených lidí a tři pětiny z nich žily buď v Sydney, nebo v Melbourne.^29.Blainey 1999: 207

Češi zanechali v Austrálii stopu mimo jiné jakožto specialisté, například jako lesníci na Tasmánii, lékaři, architekti, umělci či horníci. Byl to také Čech Milan Vyhnálek, kdo v 50. letech založil úspěšnou tasmánskou výrobnu sýrů Lactos.^30.Blainey 199:207, Cigler 1983:78-80, Češi v cizině 9 Byli to také Češi, kdo založili jedno z australských nejoblíbenějších lyžařských středisek Thredbo. Konkrétně to byl Tony Sponar, který byl bývalým šampionem Československa v lyžování a za války instruktorem lyžování v Alpách.^31.www.thredbo.com.au/village-life/about-thredbo/history/ V Austrálii pracoval pro vodní dílo na Sněžné řece (Snowy River Scheme) jako hydrograf a měřil sněhové srážky. Své znalosti o australském počasí a geografii skombinoval se svou vášní pro lyžování a v roce 1957 se stal jedním z vedoucích při výstavbě nového lyžařského střediska pojmenovaného po malé říčce Thredbo.^32.Blainey 199:207, Cigler 1983: 83-86, Češi v cizině 9

Spolky a kulturní instituce průběžně vznikaly a zanikaly. Stálicí, která sdružuje Čechy dodnes, je Sokol. Různá města Austrálie (Canberra, Darwin, Perth, Sydney, Adelaide, Melbourne) postupně v průběhu 20. století zřizovala a znovu obnovovala své sokolské jednoty.^33.http://www.sokolmelbourne.com.au Také jazykové školy byly zakládány a dodnes největší koncentrace učitelů češtiny lze nalézt ve velkých městech jako Sydney, Melbourne či Adelaide. V minulosti v Austrálii také působilo několik především katolických knězů. V současné době neexistuje žádná permanentní bohoslužba v češtině nikde v Austrálii.^34.Osobní rozhovor s paterem Vojtěchem Eliášem v říjnu 2014. Jak již bylo řečeno výše, Češi se významně angažovali v rozvoji lyžování v Austrálii. I další sporty, jako fotbal nebo lední hokej zaznamenaly český vliv. Češi byli také aktivní ve vážné hudbě. Za zmínku stojí vztah Rafaela Kubelíka v Austrálii. Pomohl mimo jiné dirigentu Rudolfu Pekárkovi předčasně ukončit jeho dvouletou pracovní povinnost a doporučil ho symfonickým orchestrům a zemi několikrát navštívil jako hudebník i jako manžel australské zpěvačky Elsie Morrison.^35.Cigler 1983: 102 České předky měl i obchodník s uměním Rudy Komon, který podporoval australské malíře a vlastnil galerii v Sydney. Za svoji angažovanost na poli umění mu byl udělen Order of the British Empire.^36.www.woollahra.nsw.gov.au/library/local_history/woollahra_plaque_scheme/past_winners_and_shortlisted/rudy_komon_mbe, Cigler 1983:104-108

První české noviny byl Hlas domova založený v roce 1950. Jednalo se o dvoutýdenník z Melbourne a byl vydáván do roku 1979.^37.Cigler 1983: 132-135, www.sokolmelbourne.com.au/Page_archiv%204.html Poté byly ustanoveny nové krajanské noviny, Hlasy Čechů a Slováků v Austrálii.^38.Ibid. Tyto dvoje noviny také znamenají bohatý zdroj informací pro současné zájemce o historii Čechů v Austrálii, neboť oba listy shromažďovaly zprávy o české komunitě v Austrálii a byly jedním z jejích hlavních komunikačních médií. Dnes vychází po Austrálii několik novin či magazínů, žádný však nedokázal upoutat pozornost dostatečného množství čtenářů, aby měl nějaký signifikantní vliv na současnou českou komunitu.

Dle statistiky z roku 1981 žilo v Austrálii 16 152 lidí narozených v Československu. Zhruba 74 % z nich – čili 11 952 – bylo Čechů. 36 % z nich žilo v Sydney, 26 % v Melbourne a 7, 1 % v Adelaide.^39.Ibid. 3 Tento poměr lidí českého původu žijících v různých australských městech reflektuje i dnešní stav.^40.Sčítání lidu 2011, viz www.abs.gov.au Po 2. světové válce žili sydneyští Češi v Rosebay, Double Bay a kolem Bondi Beach.^41.Fitzgerald, Wotherspoon 2000: 181 Tento fakt připomíná dnešní preferované lokality, kdy na ulicích Bondi či Rosebay není vzácností slyšet český jazyk. Jeví se tedy, že se české obyvatelstvo za svou sedmdesátiletou historii na kontinentě příliš geograficky nezměnili.

Současná situace viděná skrze statistiky

Dnes jsou v Austrálii Češi především v metropolích, jako je Sydney, Melbourne a Adelaide.^42.Sčítání lidu 2011, viz www.abs.gov.au Velké množství z nich je v zemi dočasně v rámci získání nových zkušeností prací a studiem v zahraničí. M. Cigler si ve své knize Czechs in Australia vydané v roce 1983 povzdechl, že život české komunity skomírá, protože do země neproudí nová krev z Československa a starousedlíci se pomalu asimilují a ztrácí zájem o český komunitní život. To se s otevřením hranic změnilo a dnes Austrálie vítá každým rokem nové příchozí. Situace je však jiná a mnozí se do Austrálie vydávají pouze na dočasný pobyt. Co se týče lidí žijících v Austrálii natrvalo, v roce 2011 bylo v zemi 7 264 obyvatel mluvících česky.^43.Ibid. Nejvíce Australanů narozených v Česku přišlo na kontinent v roce 1969.^44.Ibid.

Většina česky mluvících Australanů má oba rodiče narozené mimo Austrálii (91,3%), zatímco 4,0% uvedlo, že mají pouze matku narozenou mimo kontinent. Což pravděpodobně indikuje, že se český jazyk nejlépe generačně udržuje v případě, kdy jsou oba rodiče českého původu. Mezigenerační přenos českého jazyka pak zřejmě příliš neprobíhá, neboť se statistiky číslem jedinců z druhé a další imigrantské generace, avšak stále mluvících česky, nezabývají. Zároveň je třeba uvést, že proporce mluvčích češtiny byla 54,0% žen ku 46,0% mužům, což znamená lehce větší počet žen-mluvčích češtiny než mužů.^45.Sčítání lidu 2011, viz www.abs.gov.au Pro porovnání je také dobré uvést, že celá třetina Australanů, 32,0%, má oba rodiče narozené mimo zemi.^46.Ibid. Tento údaj dělá z Austrálie jednu z nejvíce multikulturních zemí světa.

Je zajímavé všimnout si demografického profilu mluvčích češtiny v Austrálii. Nejpočetnější věkovou skupinou pro muže byla dle sčítání lidu z roku 2011 skupina 65-69 let (10,7%), zatímco pro ženy 30-34 let (11.9%).^47.Ibid. Nejvíce českých mužů je tedy na začátku důchodového věku, zatímco ženy jsou třicátnice. To může znamenat různou dobu příchodu do Austrálie, nebo různý stupeň udržování češtiny mezi muži a ženami.

Slovo závěrem

Práce měla za cíl přiblížit českou přistěhovaleckou situaci v dnešní i dřívější Austrálii. V Austrálii svůj domov našli lidé z mnoha koutů světa, mezi nimi i v porovnání s jinými skupinami nepříliš početní Češi. I ti ale v místní historii a kultuře zanechali své stopy. V 19. století jako jednotliví přírodovědci, umělci či dobrodruhové a od poloviny 20. století jako početnější skupina, která se dá už nazývat komunitou.

Sokolské organizace ve větších australských městech dodnes pořádají události sdružující krajany a české školy zase udržují a propagují český jazyk a českou kulturu, zejména mezi těmi nejmladšími. Austrálie je stále zemí otevřenou přílivu nových lidí a Češi této situace i nadále využívají. Přijíždějí a zkoušejí své štěstí v nové zemi na druhém konci světa. Mnozí začínali a začínají v Austrálii pracemi, které by v domovině byly nedostatečné jejich kvalifikaci. Něco ale na tomto vzdáleném kontinentě láká a pouhý fakt, že jsou zde, stačí ke spokojenosti. Ti, kterým se podaří uchytit se v zemi natrvalo, se snaží co nejvíce sžít s australským životem. Podle statistik mluvčích češtiny tak vypadá, že je český jazyk každou generací méně a méně používán.

Poznámka autorky:

Odborný článek si klad za cíl shrnout dějiny imigrace Čechů do Austrálie. Primárním zdrojem mi byla kniha Michaela Ciglera Czechs in Australia z roku 1983, doplněná především sborníkem Češi v cizině 9 (1996) a publikací J. Vaculíka České menšiny v Evropě a ve světě vydanou roku 2006. Informace o soudobé české komunitě v Austrálii jsem čerpala především ze statistik Australian Bureau of Statistics (ABS) a ze své vlastní observace českého komunitního života v Austrálii.

Použitá literatura:

Blainey, G.: Dějiny Austrálie. Lidové noviny, Praha, 1999.

Cigler, M.: Czechs in Australia. AE Press, Melbourne, 1983.

Eastwood, K.: Not the Average Aussie In. Australian Geographic (121). Jul-Aug 2014.

Fitzgerald, S., Wotherspoon G.: Minorities. Cultural Diversity in Sydney. State Library of New South Wales Press, 2000.

Sborník Češi v cizině 9. ÚEF ČSAV, Praha, 1996.

Vaculík, J.: České menšiny v Evropě a ve světě. Libri, Praha, 2009.

(Immigration Museum, Melbourne, výzkum prováděn dne 1. 10. 2014)

Internetové zdroje:

wikipedia.org. heslo John Lhotsky (Dostupné na URL 21. 9. 2015)

museumvictoria.com.au (Dostupné na URL 17. 9. 2015 a 24. 9. 2015)

anu.edu.au/biography/la-trobe-charles-joseph-2334 (Dostupné na URL 24. 9. 2015)

anu.edu.au/biography/lhotsky-john-2357 (Dostupné na URL 24. 9. 2015)

edu.au/biography/borovansky-eduard-9544 (Dostupné na URL 24. 9. 2015)

woollahra.nsw.gov.au/library/local_history/woollahra_plaque_scheme/past_winners_and_shortlisted/rudy_komon_mbe (Dostupné na URL 23. 9. 2015)

http://www.mestoradnice.cz/mesto-radnice-1/vyznamne-osobnosti/gabriela-roubalova/ (Dostupné na URL 24. 9. 2015)

thredbo.com.au/village-life/about-thredbo/history/ (Dostupné na URL 24. 9. 2015)

http://www.migrationheritage.nsw.gov.au/belongings-home/about-belongings/australias-migration-history/ (Dostupné na URL 27. 9. 2015)

http://www.sokolmelbourne.com.au (Dostupné na URL 27. 9. 2015, 28. 9. 2015)

abs.gov.au (Dostupné na URL 2. 10. 2015, 6. 10. 2015)

Varování:

Uvedený text včetně přiložených fotografií se nesmí jakkoliv šířit bez svolení autora. V opačném případě se dopouštíte porušení zákona o Autorských právech a právech souvisejících s právem autorským (Předpis č. 121/2000 Sb.).