Několik etnologických slov věnovaných památce Dr. Pargače o usedlosti, na které prožil dětství:

Rod Pargačů vlastnil horské hospodářství v lokalitě “Na Horečkách” patřící k Frenštátu, nacházející se západně od města. Jedná se o roztroušenou zástavbu sestávající z volné sítě polosamot a po horských svazích rozesetých usedlostí, typickou pro celé Valašsko i Kopanice včetně slovenské strany hor. Pargačovské hospodářství bylo větším v rámci hor (tedy ve srovnání se sousední Hanou poměrně chudé). Janův otec zde choval několik krav, stádo ovcí s jedním beranem a k usedlosti patřil také rybník pro hejno hus. Husar byl jeden, zato ale hlídal lépe než pes.

Na přilehlých mokřinách rostl puškvorec, léčivá to rostlina, ze kterého se vyráběla puškvorcová placka – jednalo se o čistý, rozdrcený kořen puškvorce. Placka poměrně zapáchala, ale po přiložení léčila rány a bolavá místa. Na dvoře byly dvě studny s kamenným roubením, jedna pro lidi a druhá pro dobytek (v té byla neustále chována alespoň jedna ryba). Na kamenném okraji studny s pitnou vodou stával hrnek, aby se každý mohl kdykoliv napít. Janovi rodiče vysazovali také ovocné stromy, zejména žluté slivky a panenská jablíčka. Ta se skladovala v pytlích, prokládaná senem, a takto uložená se dala jíst ještě na druhý rok. Z hospodářských plodin tu byla kvačka (tuřín), na řezu bílá a pouze krmná (dobytku včetně prasat). Na bohatší Hané, v okolí Mohelnice, se již místo kvačky pěstovala cukrová řepa, ze které si zde lidé vařením vyráběli podomácku cukr. Dále Janův otec na polích okolo statku pěstoval kobzole (brambory), len, oves a občas i pohanku.

Za laskavě poskytnuté informace děkuji tetě (sestře otce) pana doktora.