Dnes se v mnoha asijských zemích oslavuje příchod Nového roku. Jeho výpočet závisí na tom, zda země respektuje pouze lunární nebo lunisolární kalendář. V roce 2018 oba svátky vychází na 16. 2., přičemž obvykle nekončí jediným dnem. Ve Vietnamu se nejvelkolepějšímu svátku říká Tết, v Tibetu, Bhútánu a Nepálu se slaví Losar (rok 2145), který oficiálně trvá až patnáct dní. Většina tradic a oslav ovšem probíhá během prvních tří dnů.
Čína spojuje vítání nového roku s příchodem jara (农历新年). Rozdílné zvyklosti se praktikují v rámci jedné země vzhledem k multietnicitě států. Základní rysy oslav je ale spojují. Svátkům předchází přípravy, symbolické dekorace a především úklid domácností a veřejného prostoru. Hlavním programem je pak společná rodinná večeře plná rozmanitých tradičních pokrmů, návštěva přátel a známých. Obvykle se s hostinou nezapomíná ani na zesnulé příbuzné (předky), ale hlavní pozorností jsou děti a správně vykonané rituály, které zajistí větší blahobyt, zdraví a prosperitu v nadcházejícím roce. Veřejné oslavy nepostrádají pestré masky, lampiony, průvody či půlnoční ohňostroj. Mladí se dnes často ve městech uchylují k západnímu stylu oslav.
Čínský zvěrokruh, odvozován dle lunárního kalendáře, padl letos na znamení Psa – zpočátku nedůvěřivého, plachého, věrného a statečného. K pěti základním elementům se k Psovi v Novém roce připojila Země, která pro člověka narozeného v této kombinaci skýtá cit pro spravedlnost a schopnost s lehkostí zvládat životní překážky a cíle. Astrologický kalendář se zvěrokruhy z části převzali z čínské kultury v 7. století i Tibeťané, kteří uplatňovali astrologické znalosti v sakrálním i každodenním životě.
