Uruguay je proslulá nekonečnými pastvinami, plážemi, yerbou maté, ale také tangem a candombem. Posledně zmíněné candombe jednoznačně představuje Uruguay jako zemi kulturně a etnicky rozmanitou, která spojuje kulturní prvky afrického kontinentu s latinsko-americkými. V Uruguayi se nicméně můžeme setkat s dalším výrazným africkým prvkem příznačným pro jorubské náboženství, a to s každoročními oslavami na počest mocné bohyně moří Jemanjá. Bohyně představuje hlavní božstvo a jejími atributy jsou: voda, plodnost nebo mateřství a je patronkou dětí a rybářů. Jak se tato africká bohyně a svátek s ní spojený dostala až do Latinské Ameriky a jak tento svátek v Uruguayi dnes oslavují, si přiblížíme v následujícím článku.
Historie svátku Jemanjá
Kořeny svátku Jemanjá nalezneme v západní Africe, konkrétně v kulturní oblasti známé jako Jorubaland, území pokrývající současnou jihozápadní Nigérii a části Toga a Beninu. Jorubové jsou známí svou jedinečnou kosmologií a uctíváním mocných božstev (Oriš). Do tohoto pantheonu patřila právě vodní bohyně Jemanjá, bůh metalurgie Ogun nebo například všeobsahující Orunmila. Podobně jako ve starověkém Egyptě, s rozvojem jorubských měst vzrůstala i moc a uznání těchto bohů a nejen prostý lid, ale především panovníci a vlivná vrstva kněžích se snažili o zajištění jejich přízně a ochrany skrze každoročně opakující se rituály.
Období novověku a evropské objevování nových zaoceánských cest a dobývání dalších územních celků sebou přineslo od 16. až do 19. století temnou historii transatlantického obchodu s černými obyvateli Afriky. Ti se na evropských lodích dostávali do Nového světa, kde, pokud přežili, pracovali jako otroci na plantážích s bavlnou, cukrem nebo tabákem. Skrze striktní rasovou segregaci si Afričané uchovali svou kulturu a náboženství. Současní historici příznačně poznamenávají, že to byli právě Jorubové, kterým se podařilo nevídaným způsobem rozšířit své náboženství po rozlehlých částech světa. Vyznavače jorubského náboženství, které postupně splynulo s místními koncepty, proto můžeme nalézt kromě Nigérie na Kubě, v Puerto Rico, Spojených státech amerických, Brazílii, Argentině a Uruguayi.
Mocná bohyně Jemanjá
Bohyně Jemanjá byla odedávna považována za mocnou bohyni, která zastává jedno z nejvyšších míst v jorubském náboženství. Jemanjá představuje neutuchající ženskou plodivou sílu obecně zajišťující ženám plodnost, těhotným ženám a dětem ochranu, ale také bohatou kořist lovcům a zemědělcům úrodu.
Americký antropolog Andrew Apter barvitě popsal jorubský panovnický ceremoniál v Nigérii zasvěcený této bohyni jako věčně se opakující životodárný a obnovující rituál královské moci a celého společenského řádu.
Jemanjá v tomto rituálu naplňuje vládce nadpozemskou silou, který se tak stává božským zástupcem na zemi a představuje ve světském světě sakrální síly zajištující správný chod věcí. Královský obřad, stejně jako lidové oslavy v Nigérii, doprovázejí nejrůznější dary, které s prosbami a modlitbami lidé nabízejí Jemanjá.
Tradičně byl jorubský královský rituál spojen i s beraní obětinou, která ovšem nahrazovala tělo krále samotného – ten měl ve svatyni zemřít, aby byl následně vzkříšen a obdařen božskou mocí. Současné oslavy bohyně Jemanjá v Uruguayi doprovázejí jen dary, jako jsou pestrobarevné květiny a ozdobně vykrajované ovoce nebo mísy s pokrmy. Symbolickou barvou bohyně Jemanjá je samozřejmě modrá – barva hlubokých vod, moří a oceánů.
Pakliže bohyně Jemanjá přijme Vaše dary s prosbami, Vy jí na oplátku s vděčností následující rok připravíte opět bohatý oltář a nekonečný cyklus modliteb, přání a božského naplnění tak stále pokračuje.
Jemanjá v Uruguayi
Jemanjá v Uruguayi je svátkem spojujícím nejen africké tradice, ale také původní domorodé víry Ameriky s katolicismem. Toto netradiční spojení, neboli synkretismus různých náboženství, dalo vzniknout tzv. víře umbanda, specifické především pro Brazílii, ze které se později rozšířilo i do Argentiny a Uruguaye. Součástí umbandy je tedy i svátek bohyně Jemanjá, jako uctění jedné z hlavních Oriš.
Svátek Jemanjá se v Uruguayi slaví každý rok a připadá na 2. února, kdy se lidé v Uruguayi těší dlouhým letním slunečním dnům a země proto láká mnohé turisty zejména z okolních zemí. Není tedy divu, že i Jemanjá je vyhledávanou turistickou atrakcí. Místo, kde se můžete slavnosti zúčastnit je Playa Ramírez nedaleko Parque Rodó, ve kterém se rovněž již v odpoledních hodinách shromažďují lidé za doprovodu zvuků tradičního bubnování candombé. Kolem parku Rodó je rozestavěna řada stánků a obchodníci nabízejí kolemjdoucím dary pro bohyni Jemanjá, jako jsou modré a bílé svíčky, květiny, ale i plakáty nebo trička s podobou Jemanjá. Narazit můžete i na stánky s občerstvením, ve kterých ochutnáte vynikající obdobu českého langoše.
Lidé se v podvečer na pláži Ramírez věnují pečlivým přípravám oltářů s dary pro bohyni moří a oceánů. Ve středu písečného oltáře je umístěna socha bohyně, jejíž podobu osvětlují zapálené svíčky. Oltář je zdoben velmi často ozdobně vykrajovaným ovocem a mísami plných jídla. Lidé poté očekávají večerní západ Slunce, aby se svými dary určené Jemanjá vstoupili do ohromného ústí řeky Río de la Plata vlévající se do Atlantiku. Po západu Slunce slavnosti pokračují a pláží se rozléhají zvuky uruguayské hudby a veselé hlasy lidí, které s postupem noci utichají. Bohyně Jemanjá byla jako každý rok uctěna a obdarována mnohými dary, které řeka později vyplavuje na montevidejské pobřeží. Ekologické organizace se proto věnují úklidu a čištění řeky od velkého množství předmětů, které lidé zanechali v Río de la Plata vodní bohyni.
Jemanjá ve světě
Jorubům a jejich potomkům se v Novém světě podařilo vtisknout svou stopu v podobě náboženských synkretismů pojících se s bohyní moří Jemanjá. Svátek s ní spojený se slaví v rámci náboženství umbanda a candomblé (Brazílie, Argentina, Uruguay), Santería (Kuba, Puerto Rico, Dominikánská republika), Trinidad Oriša (Trinidad a Tobago), ale její vyznavače můžeme nalézt i ve Spojených státech amerických. Existuje dokonce zmínka světově proslulé chilské autorky Isabel Allende o tom, že při svých cestách do hluboké Amazonie narazila na indiánský kmen uctívající tuto bohyni Jemanjá.
Jorubská bohyně moří a oceánu se tak stala pro mnohé lidi symbolem plodnosti, mateřství a bohyně-matky, ke které se obrací se svými prosbami a modlitbami. Splynula jak s domorodými vírami Ameriky, tak i s římsko-katolickou vírou a dalšími náboženskými koncepty. Svátek proto láká každým rokem nejen v Uruguayi na statisíce lidí, aby se zúčastnili bleděmodrých slavností a obdarovaní Jemanjá.
Zajímavé odkazy
APTER, Andrew: The Embodiment of Paradox: Yoruba Kingship and Female Power. In: Cultural Anthropology. Vol. 6, No. 2 (May, 1991), ss. 212-229.
