Jian Guo Chen (podnikatel, šéfkuchař)
Jian Guo Chen se narodil roku 1960 v Číně. Počátkem 90. let emigroval z Pekingu a jak sám říká “náhodou” se ocitl v Praze. Zpočátku vypomáhal v pražské čínské restauraci, poté prodával textil a později si otevřel vlastní obchod se zeleninou. Postupem času se začal více zajímat o spirituální nauky a pravidelně docházel na meditace ke svému duchovnímu učiteli. Pro další duchovní růst, odmítající násilí na živých bytostech, se stal veganem.
Jian Guo si proto v roce 2006 otevřel veganskou restauraci s názvem Vegetka v ulici Kafkova v Dejvicích, která po letech Jian Guovo tvrdé práce láká stále více zákazníků. Zajímavostí je, že Vegetka nevyužívá palmový olej a například pro výrobu dortů upřednostňuje olej kokosový. V současné době Jian Guo spolupracuje i s nejrůznějšími meditačními semináři, kam Vegetka dováží občerstvení. Má rád duchovní růst, mír, kvalitní čaj, zdravé jídlo a pěstování rostlin. Je šťastně ženatý a má děti, které žijí v Pekingu.
Ahoj Jian Guo, mou první otázkou bude odkud pocházíš?
Já jsem Číňan z Pekingu.
Ve kterém roce jsi emigroval z Číny?
V roce 1991 jsem odcestoval z Číny. Původně jsem chtěl do Rumunska, protože mi to kamarádi doporučovali, že se tam dobře obchoduje. Nakonec mi to nevyšlo…
Jak to?
Hned na doporučení kamaráda jsem si během jednoho měsíce koupil jízdenku z Pekingu do Moskvy. Jel jsem celý týden vlakem – nonstop. To bylo hodně náročný, vůbec jsem si neodpočinul, ani jsem se nemohl ve vlaku prospat. V Moskvě jsem měl jiného kamaráda, který se mě ptal, zda chci v Rusku zůstat, ale já nechtěl, a tak jsem dál pokračoval v cestě do Rumunska. Odjel jsem tedy do Budapešti. Tam má cesta však skončila. Dál jsem se nedostal, nezískal bych vízum. Začal jsem přemýšlet, že se budu muset vrátit zpátky do Číny, ale potkal jsem jednoho kluka a ten mi řekl, ať zkusím odcestovat do České republiky. Takže v roce 1992 jsem se ocitl v ČR.
Z jakého konkrétního důvodu ses vlastně rozhodl pro emigraci do České republiky? Chtěl jsi za lepším životem?
Ne to ne, protože v Pekingu jsem úspěšně obchodoval. Mě však zajímala Evropa a místní lidé.
Takže jsi přijel ze zvědavosti? Byl jsi prostě dobrodruh…
Ano, přesně tak. Přiznám ale ještě jeden důvod. Od malička jsem v Číně slýchával od starých nebo umírajících lidí, že jdou na Západ, do nebe. A Evropa je na západě, ne?
A to se u Vás všeobecně říká, že nebe je na západě?
Ano, když umřou. Tak proto mě to lákalo o to víc – jít na ten Západ.
Měl jsi nějaké povědomí o této zemi? Věděl jsi něco o České republice?
Moc ne.
Čím ses zpočátku živil v České republice, když jsi nerozuměl ani jednomu českému slovu?
No, opravdu jsem se cítil jako hluchý, slepý a němý. (Úsměv) Stále jsem si říkal, kde to jsem, to není můj svět… Nevěděl jsem, co dělat a přemýšlel jsem, že v Číně mám stále dobrou práci. Rozhodl jsem se, že se vrátím domů. Zavolal jsem domů manželce a poprosil jí, aby mi poslala nějaké peníze na cestu domů. Druhý den mi však spolubydlící řekl, že se uvolnilo jedno místo v čínské restauraci. Tak mě tam doporučil a já si mohl začít vydělávat peníze na cestu domů. Zavolal jsem manželce, ať nic neposílá.
A to byl začátek života v Česku…
Ano. V práci mě měl každý rád, protože jsem byl pracovitý. Šéf mi proto stále říkal: „Zůstaň, zůstaň.“ Tak jsem zůstal. (Úsměv)
To je hezké. Všechno bylo jedna veliká náhoda.
Ano. Celé to bylo náhoda – každý můj krok.
Jaká byla pro tebe role cizince v České republice a jak na tebe působilo české prostředí?
Začalo to být pro mě zajímavé, protože jsem se snažil dorozumět. Nejdřív jsem se učil anglicky a později od kolegů v práci česky. Vždycky jsme se trochu česky pobavili. Ve svém volnu jsem začal obchodovat i s textilem, takže nakonec za mnou přijela i manželka.
Za jak dlouho za tebou přijela?
Za jeden rok.
Tak to jsi byl určitě šťastný.
Ano, byl. Manželka začala prodávat textil na Praze 9 na Proseku.
My si teď povídáme ve tvé veganské restauraci Vegetka v Dejvicích. Pověz mi, co tě vlastně přivedlo k tomu, aby sis založil veganskou restauraci v Praze?
Každou sobotu a neděli jsem prodával u stánku na Spartě a kamarád mi dal jeden časopis o mistryni Ching Hai. Moc jsem tomu časopisu nerozuměl, nebyl čínský – jen jsem si ho prohlížel. Našel jsem tam informace o tom, že je maso nezdravé, že alkohol ničí vědomí a že cigarety škodí lidskému zdraví. Zpočátku jsem tomu o mase moc neporozuměl, ale pak jsem se dozvěděl o 4 lidech, kteří snědli ulovenou rybu. Oni snědli polovinu ryby, ale ryba byla stále živá (na fotografiích vypadala, jako kdyby mluvila). Všichni skončili v nemocnici, léčili se tři dny. Jeden z nich dokonce zemřel.
Kde se to stalo?
Na Tchaj-wanu. Tchaj-wanské noviny o tom psaly. Začal jsem o těchto věcech víc přemýšlet. O karmě, o Bibli, ve které se také píše oko za oko, zub za zub. Samozřejmě, nejdřív jsem nevěděl, co je to karma, ale později, mi to začalo být všechno jasné. Každý Náš čin má nějaký následek.
A proto sis založil Vegetku?
Tak stále jsem trochu pochyboval a hledal pravdu. Do toho jsem začal řešit i finanční problémy, měl jsem po 4 roky stále stejný plat (7.000,-) a nemohl jsem si pronajmout vlastní bydlení. Tak jsem odešel z mé práce a začal sám obchodovat s textilem. Později jsem koupil obchod se zeleninou. To už byla doba, kdy jsem začal s duchovními hodinami a meditací.
A jak ses z obchůdku se zeleninou dostal až sem, do Vegetky?
Roku 1995 jsem odešel z restaurace a stal se vegetariánem, vlastně veganem, protože mléčné výrobky jsem nejedl. V Číně pijeme sojové mléko, které je pro lidský organismus snáze rozložitelné. V roce 1999 jsem se duchovně posunul a pochopil víc věcí. V témže roce jsem si otevřel vlastní fast food, s názvem Zdravé jídlo. To už jsem vařil v podstatě čistě vegansky. Poté jsem Zdravé jídlo zavřel a otevřel si Vegetku.
Veganem jsi tedy od roku 1995?
Ano. V roce 1995 jsme s mojí manželkou na Nový čínský rok přestali jíst maso a rozhodli jsme se být vegané. Na Nový rok jsem v domácnosti provedl „očistu“ a vyhodil jsem vše živočišné. Všechno letělo pryč. (Úsměv)
Jak dlouho je vlastně Vegetka otevřená?
Vegetka je otevřená od roku 2006.
Jak jsi narazil na tak hezké místo? Vegetka je hodně členitá a má dvě patra.
Ty jsi asi neviděla, jak to tady vypadalo předtím… (Úsměv) Nebyl to hezký prostor. Nebyly tady ani ty schody, které teď vidíš. Byl to tmavý, nehezký prostor.
Dalo to tedy hodně práce?
Práce i peněz. Hodně jsem do Vegetky investoval. Prvních 5 let jsem byl v mínusu, ale vydržel jsem. Až po 5 letech jsem se dostal na nulu. To byly těžký časy. Nabízel jsem veganské jídlo, v restauraci, která neprodávala alkohol a byla (a je) nekuřácká. To jsem nabízel Čechům.
Chápu. Nepřišel jsi s knedlem vepřem zelem a netočil pivo…
Ano, lidi o to neměli moc zájem. Ale já jsem čekal a vydržel. Mám totiž jednu dobrou povahovou vlastnost a tou je to, že věřím v lepší budoucnost. Věřím, že by lidé měli jíst zdravě a měli by být vegané. Věřím, že je to správná cesta.
Do Vegetky chodím delší dobu. Pamatuji si, že když jsem tady byla poprvé, tak jsi tady neměl ještě nabídku jídel formou bufetu, ale každý zákazník si objednával z jídelního lístku. Přijde mi, že teď je Vegetka praktičtější a že sem chodí stále více lidí…
No to bylo hrozný. V jednom kuse jsem vařil a dělaly se mi ve Vegetce fronty. Zákazníci čekali i půl hodiny a stále se nic nedělo. Byl jsem z toho smutný. Tak jsem přemýšlel, jak tu situaci vylepšit. Vzpomněl jsem si na jednu restauraci v centru Prahy, která je nastavená tak, že si každý člověk sám vybere, co chce k jídlu, nabere si to, na co má chuť a talíř postaví na váhu. Je to oboustranně výhodné: zákazník si může hned vybrat, co by rád a mně to šetří práci i čas.
Vegetka je také zajímavá nejen tím, že tady prodáváš sypané čaje, ale také proto, že máš na stěnách vyvěšené tibetské obrazy. Kdo je na nich zpodobněn?
Jedná se o tibetského Táru. Zde u schodů mám Bílého Táru. Vedle nad stolem mám Zeleného Táru. Mnoho nevím o tibetském buddhismu, ale vím, že Tárá pomáhá lidem, je dobrotivá a na cestě duchovním osvícením pomáhá k dalšímu probuzení. Přidává pozitivní energii.
Dá se tedy říct, že otevírá tzv. třetí oko?
Ano. O Zelené Táře jsem kdysi četl v knize. Vzpomínám si, že tibetský Milarba a jeho mistr žádali Zelenou Táru o duchovní pomoc. Každá Tárá má své specifické vlastnosti. Existuje i Červená, Zlatá a Černá Tárá a Modrá. Tárá je soucitná osvoboditelka a podle legendy se zrodila ze slzy, kterou uronil Avalókitéšvara, když se díval na utrpení všech živých bytostí na zemi.
Ty si tady pouštíš i televizi Supreme Master, ta propaguje také veganství?
Ano, a také zprostředkovává duchovní informace a vysvětluje všechny náboženství (křesťanství, islám, hinduismus, buddhismus atd.). Poselství všech náboženství je láska.
Ching Hai o veganské stravě
Supreme Master tedy šíří mír a lásku napříč všemi náboženstvími?
Ano. Všechna náboženství jsou stejná a tvoříme jednu lidskou rodinu.
To bych si opravdu přála, aby lidé tuto filozofii pochopili a přestali mezi sebou bojovat… Čím myslíš, že je Vegetka nevšední? Čím bys nalákal nové hosty?
Lidé, kteří si oblíbili Vegetku mají tady rádi klid, mírnost a celkovou atmosféru Vegetky. Také vařím zdravě a chutně.
Atmosféra je tady opravdu jedinečná, člověk se tady cítí skoro jako doma. Ty ve Vegetce dokonce pěstuješ i zeleninu a další rostliny.
Ano, právě připravujeme zahrádku vzadu. Rád si pěstuji vlastní zeleninu. Minulou sezónu jsme měli například vlastní okurky, dýně, pálivou červenou papriku a nejrůznější bylinky.
Chodí k tobě denně hodně lidí? Máš pocit, že je o veganské jídlo stále větší zájem?
Upřímně si myslím, že se všichni lidé stanou jednou vegané, k tomu povede mnoho příčin.
Máš tedy pocit, že by všichni lidé měli začít jíst méně masa, protože lidem škodí a způsobuje to řadu nemocí?
Pro mě osobně je nejdůležitější láska a ta musí být bez násilí. To, co vyšleme, ve stejné míře obdržíme. Všechny skutky se k nám vrátí. Nemohu přece ubližovat a zabíjet zvířata. Zvířata také mají svůj vlastní život. Nemáme důvod ani právo jim ubližovat. Další věcí je, že maso obsahuje hormony, chemii a do těla zvířete se vyplavuje stres, před zabitím – do každé jeho buňky. Buňka je informace a naše tělo tyto informace čte. Lidem to pak způsobuje řadu nemocí.
Máš radost z toho, že jsi Veganem? Že neubližuješ zvířatům?
Ano mám. Často se mi stává, že ke mně hned přiběhnou zvířata. Na návštěvě u kamaráda nebo na ulici nějaká divoká kočka chce ode mě pohladit a tře se o mě. Poznají, že jsem dobrý člověk.
Ty máš v Číně určitě své příbuzné? Stýská se ti po nich?
V Číně mám děti. Pokoušeli jsme se, aby se za námi přestěhovali, ale nedostali vízum. (Smutný pohled)
Hlavní je neztrácet naději a myslet pozitivně…
To ano.
Kdybys měl zhodnotit povahové vlastnosti a rozdíly ve společenském chování Čechů a Číňanů, v čem by spočívaly? Jací jsou Češi a jací jsou Číňané?
Jsou jiní. Je jiný státní systém, kultura a řada dalších věcí. Číňané vycházejí z Konfucia. Například staří lidé jsou mladými oceňováni, a tak o staré lidi pečují. Konfucius naučil lidi, že všichni lidé patří k jedné lidské rodině. Když uvidím cizí dítě, pohlížím na něj, jako na vlastního potomka.
Co se ti líbí na české kultuře?
Mám rád zdejší lidi. Jsou milí a hodní, i když si nechtějí moc povídat, tak jsou moc hodní a mají rádi zvířata a přírodu. Všude kolem jsou krásné parky. A mám rád Prahu a její domy.
Jaké jsou výhody a nevýhody života v Česku?
Pro mě je výhodou to, že pomáhám lidem. Vařím chutně, zdravě a vegansky. Nevýhodou je, že zde lidé neumějí vařit vegansky, třeba sójové maso, a myslí si, že veganské jídlo není dobré a je bez chuti. Proto jsem zůstal v České republice, abych pomáhal lidem, a také kvůli kamarádům, které tady mám.
Přeci jen se zeptám, stalo se ti vyloženě něco negativního, nějaká špatná reakce nasměrovaná na tebe jen proto, že jsi cizinec?
Nemám špatnou zkušenost. Nejtěžší pro mě bylo získat vízum, ale teď už mám dlouhodobý pobyt, tak teď je už všechno dobré.
Ohlédneš-li se zpátky do minulosti, lituješ, že jsi prožil život v Česku?
Ne, mám to tady rád. Pro mě to byla hezká změna. Všechno jsem vydržel. Vegetka je o každodenní těžké práci. Každé ráno od 7 od rána až do půlnoci. Po prvních třech měsících jsem měl pocit, že jsem kaput. Zpočátku jsem vařil sám, ale teď už si mohu dovolit pomocníky, které zaučuji.
Na závěr bych se ráda zeptala, zda jsi slavil 8. února počátek nového čínského roku?
Ano, slavili jsme. (Úsměv)
Jak probíhají tradiční oslavy Nového roku v Číně?
Víš, to je podobné jako Vánoce. Všichni se sejdou a večeří spolu. My oslavujeme po svém – pijeme nealkoholické nápoje, jíme ovoce a veganské pokrmy.
Co myslíš, že nám rok Ohnivé opice přinese?
Opici mám rád, protože v sobě má hodně energie a bystrosti. Přináší změnu, štěstí a nové nápady. Věřím, že lidé začnou jíst víc zdravě a začnou rozdávat lásku, protože láska to není o tom čekat a brát. Lásku musíš nejdřív dát – otevřít své srdce. To je důležité pochopit. Nečekejte a rozdávejte lásku!
Jian Guo velmi ti děkuji za rozhovor a za to, že sis na mě udělal čas. Měj se hezky a ať se tobě i Vegetce daří!
Děkuji. Tobě také!
Jian Guo Chen pro ČT
Redakční poznámka: Rozhovor s Jian Guo Chenem uskutečnila Barbora Šajmovičová 9. února v roce 2016 v Praze.
Zajímavé odkazy:
Webové stránky veganské restaurace Vegetka
