Fenomén urbánní akupunktury může být zatím někým považován za novátorskou kuriozitu, avšak stále více se jeví jako efektivní řešení revitalizačních projektů především v tzv. velkých městech (big cities), metropolích a megapolích, aniž by nějak zásadně zasahoval do celkového rozvržení architektonických oblastí města nebo přímo zdemoloval staré čtvrtě a nahrazoval je nákladnými moderními zástavbami. Urbánní akupunktura se proto dnes stále více prosazuje ve světě projektů udržitelného rozvoje na místní úrovni. Metropole jakou je například taiwanská Taipei nebo brazilská Curitiba s ní mají pozitivní zkušenost a představují vzor, jejž je vskutku hodný následovat. Technika urbánní akupunktury čerpá svou filozofii z tradiční čínské medicíny a aplikuje ji na části města, které akupunkturní oživení tak nutně potřebují. Město, z této perspektivy, je živým dýchajícím organismem majícím své potřeby. Myšlenkový proud urbánní akupunktury nabízí prolnutí environmentalisticko-ekologických přístupů s novými architektonickými technikami. Jedním z největších kladů této metody je aktivní zapojování komunit do revitalizačních projektů, v níž se daná oblast nachází. Mezi hlavní propagátory urbánní akupunktury dnes patří finský architekt Marco Casagrande, brazilští architekti Leonardo Shieh a Jamie Lerner nebo americká umělkyně Miru Kim. Ti svou pozornost upírají na nově vznikající problematiku rychle se rozrůstajících velkoměst a přinášejí své řešení v podobě „léčby“ urbánní akupunkturou.
Kořeny urbánní akupunktury
Kořeny urbánní akupunktury spočívají v 70. letech minulého století, kdy se do světa designu a architektury začaly vnášet témata ekologie a sociální ekologie. Světový diskurz tak reagoval na přehnaný optimismus let 60., tzv. ropné šoky a řadu dalších globálních problémů. Hlavním předmětem bádání a diskuzí začalo být environmetální prostředí, rozvojová studia, pohled na třetí svět a alternativní udržitelná řešení. Ekologická témata se začala pomalu dostávat do podvědomí širší veřejnosti.
Gordon Matta-Clark – duchovní otec urbánní akupunktury
Americký umělec a architekt Gordon Matta-Clark je mnohými považován za duchovního otce urbánní akupunktury. Byl to právě on, kdo si povšiml možnosti využití opuštěných budov, které následně přetvářel do určitých uměleckých instalací. Identifikoval tímto trhlinu v urbánním prostoru – což vedlo později k rozvinutí urbánní akupunktury.1.http://kylemillermsis.wordpress.com/2011/09/25/urban-acupuncture-revivifying-our-cities-through-targeted-renewal/ (Dostupné 10. 3. 2016) Matta-Clark se narodil roku 1943 v New Yorku umělkyni Ann Clark a chilskému malíři Robertu Matta. Prostředí, v němž vyrůstal, se odrazilo i při výběru studií. Absolvoval roku 1968 na ithacké Cornell University obor architektura vedený Colinem Rowe – předním teoretikem modernistické architektury. Zde potkal Roberta Smithson, který ho hluboce ovlivnil, zejména teorií entropie.2.http://www.moma.org/collection/artist.php?artist_id=6636 (Dostupné 10. 3. 2016) Entropii aplikoval Matta-Clark nejen na svět fyzična, ale i do abstraktních sfér – zejména lingvistiky. Známý je jeho pojem Anarchitektura (Anarchitecture),3.Tamtéž dále jeho hříčka: „Anark Kit Puncture, Anarchy Torture, Anartic Lecture, An Orchid Texture, An Art Collector“.4.Cit. http://en.wikipedia.org/wiki/Gordon_Matta-Clark (Dostupné 10. 3. 2016) Krátce po studiích roku 1969 aktivně spolupracoval s Willoughby Sharp na projektu Earth Art pro White Museum of Art v Ithace.5.Tamtéž
Sharp byl silným motivátorem k přestěhování se do New Yorku, kde se Matta-Clark začal plně věnovat realizaci svých uměleckých projektů, díky nimž se brzy stal slavným mezi umělci v newyorské SoHo. Počátkem 70. let byl například jedním ze zakládajících členů umělecké restaurace Food Restaurant v New Yorku a podílel se na řadě výstav a projektů. Celá tato dekáda je pro Gordona velmi plodná. Nejvíce se však proslavil svými řezy objektů (buildings-cuts). Matta-Clark svá díla zachycoval nejen skrze fotografii, věnoval se i tvorbě dokumentů. Zemřel velmi mladý, v 35 letech na rakovinu slinivky. Jeho smrt se stala impulzem k řadě retrospektivních výstav, jako např. v Muzeu současného umění v Chicagu, Badischer Kunsverein v Německu nebo v IVAM Centro Julio Gonzalez ve Španělsku.6.Viz http://www.eai.org/artistBio.htm?id=333 (Dostupné 10. 3. 2016)
Jaime Lerner pionýrem urbánní akupunktury
Jestliže byl Gordon Matta-Clark duchovním otcem urbánní akupunktury, který rozpracoval novou konceptualizaci urbánního prostoru, pak Jamie Lerner bude jejím pionýrem, jenž uváděl toto všechno v praxi. Významný architekt a zastánce alternativních a nízkonákladových projektů udržitelnosti se narodil v roce 1937 v brazilské Curitibě, do rodiny s polskými kořeny. Roku 1964 promoval na Escola de Arquitetura da Universidade Federal do Paraná. Starostou Curitiby byl zvolen o sedm let později. Funkci zastával opakovaně (v l. 1971-75; 1979-84 a 1989-92). Roku 1994 byl Lerner zvolen guvernérem státu Paraná a znovuzvolen roku 1998.7.Srov. http://www.greengurus.co.uk/2009/07/jaime-lerner-curitiba.html (Dostupné 10. 3. 2016)
Během funkčního období na postu guvernéra, se musel vypořádat s velkým množstvím znečištění v zátokách. Uvědomoval si, že rozsáhlý projekt na vyčištění by stál veliké zadlužení regionu. Přišel proto s nevšední invencí, jejíž idea spočívala nikoliv v rozpočtu, ale ve změně mentality lidí. Akupunkturní vpich byl následovný – jestliže rybáři ulovili rybu, byla jejich majetkem. Pakliže vylovili odpad, odkupovala je správa od rybářů. Projekt měl ohromný dopad, nejen na ekonomickou situaci rybářů, kteří nebyli závislí jen na úlovku, ale především na zátoky. Čistější zálivy byly přímou úměrou k rostoucímu počtu ryb a navracejícímu se životu do vod.8. Viz http://www.asla.org/ContentDetail.aspx?id=30875 (Dostupné 10. 3. 2016)
Druhým přelomovým projektem byly rychloautobusy (bus rapit transit system, BRT), jež nahradily pozemní metro. Opět se ve srovnání s metrem jednalo a vysoce ekonomické řešení a rychloautobusy byly vůbec první svého druhu na světě. Dále se podílel na velkém architektonickém projektu pro Sao Paulo a navrhl pozemní dráhy, kolem nichž je vybudována dlouhá síť parků. Menším plánem jsou tzv. přenosné ulice, které navracejí opuštěným a upadajícím místům život.9.Tamtéž Na rozdíl od velkého projektu pro Sao Paulo definuje urbánní akupunkturu Lerner takto: „malé zásahy, jež nabízejí novou energii městu, a poskytují tím pomoc v procesu dlouhodobějšího plánování, které musí trvat déle.“10.Cit. Tamtéž Náročná a několikaletá práce mu přinesla řadu ocenění, včetně nejvyšší United Nations Environmental Award (1990), Child and Peace Award od UNICEF (1996), World Technology Award for Transportation (2001), a od Sira Mathew Prize Improvement of Quality of Human Settlements (2002).11.Viz http://www.wri.org/profile/jaime-lerner Urbánní akupunktuře a zamyšlením se nad touto alternativní metodou věnoval svou knihu Acupuntura urbana, kde poukazuje, že plánování je projekt, který nemůže produkovat okamžité změny. Urbánní akupunktura je podle něj jiskra, zažehávající akci následovnou.
“Město není problémem, je řešením.” Jaime Lerner
Urbánní akupunktura jako strategie pro Sao Paulo
Mladším zastáncem urbánní akupunktury je Lernerův současník, brazilský architekt Leonardo Shieh. Shieh se ve své diplomové práci věnoval myšlence urbánní akupunktury jako strategie pro metropoli Sao Paulo. Své díky hned v úvodu věnoval, mimo jiné, právě Jamiemu Lernerovi. Hlavní ideou jeho práce je zamyšlení se nad otázkou, jak mohou malé a precizní architektonické intervence být kataklyzmatem k velké urbánní transformaci v Sao Paulu. Shieh částečně vycházel z práce The Tipping Point: How Little Things Can Make a Big Difference publikované roku 2000, jejímž autorem je Malcolm Gladwell. Gladwell tvrdí, že lidské chování se řídí „epidemickým“ vzorcem. Vzorec je podmíněn třemi stádii, od malých změn (majících veliký dopad), přes tzv. kontagiozitu (nakažlivost) až po jeden dramatický moment, tzv. tipping point.12.Viz Shieh, L.: Urban Acupuncture as a Strategy for Sao Paulo. University of Sao Paulo, 2001, p. 45.
Shieh využil právě Gladwellův příklad Broken Window Theory za jeden z precedentů pro svou urbánní strategii. Teorie Broken Window byla rozvinutá kriminalistou Georgem Kellingem a zaznamenala ohromný úspěch v boji proti newyorské kriminalitě. Newoyrské policejní složky se, dle této teorie, zaměřili na drobnější přestupky a vandalismus nejen na ulicích, ale především v metru. Newyorské metro bylo v 80. letech 20. století v žalostném stavu. Malé změny aplikované na metro uvedly do pohybu změny v environmentálním prostředí města.13.Tamtéž, p. 46. Shieh je na základě Broken Window Theory uvedenou do praxe přesvědčen, že takovéto urbánní zásahy nezmění jen environmentální prostředí, ale dokonce i vnímání lidí, čímž se minimalizuje kriminalita, a co víc, zásahy mohou vést ke snížení počtu sebevražd.14.Shieh, 2001, p. 46.
Druhým precedentem se pro Sao Paulo stala Barcelona a její revitalizační projekty v 80. letech minulého století, které nastartovaly rehabilitační procesy let 90. Změny měly zpočátku charakter malých, nenákladných a lokálních zákroků. Projektů postupně přibývalo a město se úspěšně revitalizovalo, což vyústilo ve zvolení Barcelony za město pořádající Olympijské hry roku 1992.15.Tamtéž, pp. 48-49.
Posledním zmíněným precedentem pro Sao Paulo se stalo hlavní město Kolumbie Bogota. Zdejší guvernér Enrique Penalosa (1998-2001) po vzoru Jamieho Lernera, přistoupil k revitalizačním řešením (např. autobusový systém aj.). Penalosa, na rozdíl od Lernera, přidal ještě razantnější opatření, když začal experimentovat se zavedením dne bez aut. Den připadl na neděli a místní správa uzavřela 120 km silnic na sedm hodin. Pouhých sedm hodin bez automobilové dopravy mělo silný dopad na zdejší prostředí a snížení znečištění. Lidé využívali více autobusovou dopravu, jezdili na kolech nebo docházeli pěšky. Rozsáhlé změny zahrnovaly také vybudování 300 km cyklistických cest, výsadbu 100.000 stromů a renovaci nebo vybudování přes 1.000 parků.16.Tamtéž, pp. 51-52. Slovy Penalosy: „Pro lidi bylo Božím trestem žít v Bogotě. Nenáviděli toto město. (…) V průběhu tří let se pohled občanů na město dramaticky změnil. Lidé se začali starat o město. Byli hrdí, a získali smysl pro sounáležitost.“17.Cit. Tamtéž, p. 52.
Shieh uvádí více podobných případů, jako například Paříž v době prezidenta Mitterranda a Les Grands Projets nebo Chicago a jeho Millennium Park. Společným jmenovatelem je stále stejná myšlenka, již Shieh opakuje – jak mohou malé, předem plánované a precizní zásahy nastartovat změny rozsáhlejší. Shieh pro Sao Paulo pečlivě rozpracoval architektonický plán, který zahrnuje dvanáct objektů vyžadujících urbánní akupunkturu. Svůj projekt vypracoval holisticky, s ohledem na tzv. historický trojúhelník Sao Paula. Architektonické intervence zahrnují: zachování existujícího náměstí Pátio do Colégio; nové vysázení stromů a remodelace otevřeného prostranství na náměstí Carmo; dvě nové budovy a renovace existujícího náměstí Sao Bento; nová budova a remodelace otevřeného prostoru na náměstí Sao Francisco a Bavilacqua Plaza; novou budovu a následnou renovaci Sé Plaza, novou budovu a remodelaci otevřeného prostoru na náměstí Caixa; renovaci existující budovy Triangulo; udržení existujícího náměstí Patriarca; remodelaci otevřeného prostoru na Theater náměstí; novou budovu na Pavilion at República Plaza a remodelaci existující Arouche Plaza.18.Shieh, 2001, pp. 95-96.
Brazilský architekt si od tohoto návrhu projektu pro centrum Sao Paula slibuje podtrhnutí historických částí, rozšíření jejich prostorů a otevření se tak lidským kulturním aktivitám, na určitých místech zákaz parkování aut a rozšíření zelených ploch. Nové budovy mají za úkol oživit otevřená prostranství a přinášet do místa komerční, kulturní a vzdělávací programy. Plochy, které přitahují pochybné existence mají být naopak eliminovány a rekonstruovány tak, aby nabízely příjemné prostředí městským obyvatelům. Shieh svou prací důkladně rozpracoval myšlenku urbánní akupunktury jako seriózní metodologický postup nízkonákladových a efektivních architektonických rehabilitací měst. Metropole jakou je Sao Paulo se svými více než 11 miliony obyvateli vskutku potřebuje rychlé a efektivní řešení a nový trend urbánní akupunktury se jeví jako to nejpříhodnější.
Taipei a Casagrandeho léčba
Finský architekt Marco Casagrande proslul ve světě environmentálních architektonických plánů svým projektem v taiwanské Taipei. Na rozdíl od Shieha nezůstal Casagrande pouze v teoretické rovině, ale svůj projekt uvedl do praxe. Marco Casagrande se narodil do italsko-finské rodiny roku 1971. Roku 2001 promoval na Teknillinen korkeakoulu (Helsinské univerzitě Technologie). Záhy začal kombinovat architekturu s ostatními vědními disciplínami a instaloval řadu objektů napříč světem. Architektonické sympozium roku 2002 z iniciace architekta Chi Ti-Nan v Taipei oslovilo Casagrandeho natolik, že se o rok později vrátil a začal zde studovat organickou vrstvu města. Při svém studiu se ocitl v osadě nedaleko Gonguang, Treasure Hill. Jednalo se o, z hlediska místní správy, nelegální zahrádkářskou osadu, která byla určená k demolici. Kopec byl obklopen řadou ručně vyrobených obydlí, nastavených do výšky nad sebou, zanesen odpadem a špínou. Staří a méně pohybliví lidé vyhazovali odpad ven z oken na ulici.19.Srov. Casagrande, M.: Urban Acupuncture. In: Retrieved February. 2010, p. 1. http://thirdgenerationcity.pbworks.com/w/file/22199740/urban%20acupuncture.pdf (Dostupné 10. 3. 2016)
Casagrande osadu ovšem popisuje jako původní energetický bod obklopený „fiktivní“ realitou, s neutuchající atmosférou života. V momentě, kdy se Casagrande rozhodl pro zachování komunity a aktivní zapojení se do revitalizačního procesu, osadu demolizovaly buldozery. Netrvalo dlouho a brzy se k němu začali přidávat místní obyvatelé osady. Později přibyli studenti z Tamkang univerzity a z Národní taiwanské univerzity – jejich počet dosáhl 200. Významný taiwanský architekt Shieih Yin-Ju se také zapojil po boku Casagrandeho do oživování malé osady. Vynášeli odpad a čistili ulice, a po vyčištění celého Treasure Hill, Casagrande začal stavět dřevěné schody k vyvýšenému obydlí a dosáhl tak zpřístupnění do domů a na ulici všem obyvatelům osady. Casagrandemu se podařilo nemožné – zastavily se demoliční práce, na problematiku upozornil širokou veřejnost a taiwanská vláda zanechala tuto osadu jako ukázku udržitelné ekologické kolonie. Navíc, což je samozřejmě důležitější, aktivně zapojil dané společenství do revitalizačního procesu a změnil jejich pohled na svá obydlí a prostředí, v němž žijí. Lidé se začali pečlivě starat o okolí, vynášeli odpad a došlo tak k celkové transformaci myšlení. Casagrande skromně dodává: „Pro tuto ekologickou urbánní laboratoř jsem nemusel udělat vůbec nic, už tam byla. Co jsem musel udělat, bylo vybudovat dřevěné schodiště a spojit je mezi zničenými domy a přístřešky pro staré lidi (…)“ 20.Cit.: http://en.wikipedia.org/wiki/Treasure_Hill (Dostupné 10. 3. 2016)
Přirovnání Treasure Hill k ekologické laboratoři je vskutku přiléhavé, jelikož bylo dosaženo, že se z osady stalo ekologické území. Hlavním jejím úkolem bylo recyklování a filtrování špinavé vody, využívání minimálního množství elektřiny, a kompostování organického odpadu z okolí celého Taipei. Projekt urbánní akupunktury byl zacílen naprosto přesně, dotkl se samotného chi a byl uzdraven meridián, jenž stojí na hlavním toku energie města. Roku 2007 však byla oblast uzavřena z důvodu zajištění bezpečnosti při rekonstrukčních pracích. Znovuotevřena byla až o tři roky později a navrátilo se jen 22 původních rodin. Rehabilitace osady si vyžádala kritiku zejména z důvodu přeměny původní ekologické osady na osadu oslavující umění a kreativitu, což se vzdaluje charakteru původních obyvatel.21.Srov. http://en.wikipedia.org/wiki/Treasure_Hill (Dostupné 10. 3. 2016)
Marco Casagrande o urbánní akupunktuře
Umělci a jejich vnímání urbánního světa
Nejen environmentální architektonické projekty zviditelnily urbánní akupunkturu, ale také umělci, kteří reflektují aktuální problematiku města a urbánního prostoru. Aktivní umělkyní zabývající urbanismem a urbánní akupunkturou je Američanka Miru Kim. Narodila se roku 1981 v Massachusett, ale vyrůstala v korejském Soulu. Roku 1995 se vrátila do rodného města a začala studovat na Phillips Academy v Andover. Přestěhovala se roku 1999 do New Yorku a pokračovala ve studiích na Columbia University.22.Viz http://www.mirukim.com/biography.php (Dostupné 17. 3. 2014) Promovala nakonec roku 2006, na Pratt Institute v New Yorku. Roku 2008 se proslavila svou sérií Naked City Spleen vystavenou v Gestarc Gallery v Brooklynu, kterou později rozšiřovala a vystavovala v různých částech světa. Kontroverzi vyvolala výstava z roku 2011 The Pig That Therefore I Am, vystavenou v newyorské galerii. Kim se v rámci rozsáhlejšího projektu nechala nafotit nahá v různých pozicích v jednom z gigantických prasečích velkochovů, v nichž se nachází 90% všech prasat v USA. Dle jejích slov se jednalo o nejděsivější zážitek v jejím životě: “osobně jsem se přesvědčila, že neexistuje nic radostného na prasečích velkochovech. (…) Řinčení kovových beden, výkřiky a sténání, zápach, špína, bezútěšné pohledy březích prasnic uzavřených v malých bednách.”23.Cit. http://tmagazine.blogs.nytimes.com/2011/03/22/high-on-the-hog-miru-kims-the-pig-that-therefore-i-am/?ref=culture&_r=0 (Dostupné 10. 3. 2016)
Rachel Park ve svém článku Miru Kim: Exploring the Unconscious of the City hovoří o jejích fotografiích jako o nevšedních, zejména pro zachycování nahoty Miru Kim. Nahota zdokumentovaná ať už ve francouzských katakombách, na farmě, v podzemí, v tunelu nebo ruinách opuštěných staveništích se, dle Park, nezdá ani nevkusná, ba dokonce provokativní, ale: „Kim se stává součástí prostoru, jejž sama zkoumá, skutečně ztělesňuje tvora, který by obýval danou ruinu. Kontrast mrtvého a zapomenutého urbánního světa s jemným, živým lidským tělem poskytuje osvěžující novou perspektivu a také důraz na lidské pochybení.“ 24.Cit. http://urbantimes.co/2012/11/miru-kim-exploring-the-unconscious-of-the-city/ (Dostupné 17. 3. 2014)
Umělkyně Kim vnímá lidskou pokožku jako jeden smyslový orgán, zprostředkovávající výměnu mezi vnitřním a vnějším prostorem člověka. Všemi smysly se zaměřuje právě na průmyslové struktury a nahlíží na město jako na jeden živoucí organismus, který nejen cítí, dýchá a má svůj životní tep, ale také má své vnitřní orgány, k nimž se Kim přibližuje. Svým dílem nechává jedinečně a naprosto jednoduše nahlédnout do městských prostorů, které člověk v každodenním shonu těžko zaregistruje. Skrze vizualizaci reflektuje současnou problematiku interních prostředí měst a ukazuje jejich odvrácenou tvář. Svým tělem a svou duší, jakoby oživovala místa, do nichž se ponoří.
Miru Kim: Umělecká tvorba v newyorských troskách
Druhým umělcem, který se zabývá vztahem města, životního prostředí a člověkem je Američan Patrick Dougherty narozený roku 1945 v Oklahomě. Vyrostl v Severní Karolíně a vystudoval zdravotní správu na univerzitě v Iowě roku 1969. Později ho přitáhlo studium historie a sochařství. Roku 1982 uvedl svou první práci Maple Body Wrap.25.Viz http://www.stickwork.net/about/ (Dostupné 10. 3. 2016) Dougherty bývá řazen k environmentálním umělcům současnosti a není tedy aktivním zastánce urbánní akupunktury jako takové, nicméně svým dílem zasahuje městské prostředí stejně jako urbánní akupunktura. Své projekty v současné době realizuje na otevřeném prostranství měst. Pečlivě vybírá konkrétní místo, aby dílo svou koncepcí zapadalo do okolního světa. Dougherty je znám, že sestavuje své náročné objekty výhradně z přírodního materiálu, ponejvíce z proutí. Krásné skulptury však nevydrží více než dva roky a materiál se stane součástí okolní přírody. Jedná se tak o jakýsi cyklus – budování, expozice a podléhání zkázy – který kolemjdoucí mohou vnímat a určitým způsobem reflektovat. Během posledních třiceti let vybudoval více než 200 proutěných skulptur, nicméně jak bylo výše zmíněno, podlehnou záhy času a rozplynou se. Dougherty k tomu sám poznamenává: „Myslím si, že součást mé práce je jeho nestálost. Tento životní cyklus je postaven na růstu a rozpadu stromků. Vždy jsem se zaměřoval na proces budování, abych umožnil lidem, kteří mě míjejí, radost z této každodenní změny nebo dramatu stavby skulptury, stejně jako radost z finálního produktu. Nicméně hranice mezi smetím a pokladem je úzká, a tyto sochy z proutí, začnou slábnout po dvou letech. Mnohokrát si veřejnost představuje, že umělecká práce by měla vydržet déle, ale já věřím, že sochy, stejně jako hezký záhon, mají své období.“ 26.Cit. http://bendingsticksthefilm.com/ (Dostupné 10. 3. 2016)
Patrick Dougherty: Práce s proutím
Urbánní akupunktura a její budoucnost
Rostoucí míra urbanizace a stěhování se do měst je, do zajisté, výsledkem přeměny lidského společenství v důsledku průmyslové revoluce a následné zvýšení úrovně lidského života zejména ve městech a metropolích. Lidé si zvolili cestu, v níž město nabízí jistoty sociální a ekonomické, ale také poskytuje prestižní vzdělání a kulturní zázemí. Přihlédneme-li, že urbanizace je spíše určujícím fenoménem druhé poloviny 20. století a definicí pro století 21., pak se nabízí nepřeberné množství otázek, jakým směrem vykročí největší metropole dnešního světa. Významným faktorem, který spoluutváří dnešní urbánní prostředí, je počet a hustota obyvatel narůstající rok od roku. Predikce pro rok 2044 zní, že celková populace země dosáhne čísla nad 9 biliónů, oproti dnešním 7 biliónům.27.Srov. http://www.census.gov/population/international/data/idb/worldpopgraph.php (Dostupné 10. 3. 2016) Dynamika s jakou lidská populace narůstá, nemá v lidské historii obdoby, a tak se efektivní řešení problematiky týkající se měst jeví jako bezprecedentní. Vyvstává řada problémů: znečištění životního prostředí v městských aglomeracích, zužování travnatých ploch, prudce klesající životní úroveň lidí na mnoha místech planety, a propad řady měst do těžko splatitelných dluhů.
Otázkou zní, jakým způsobem se má člověk vyrovnávat s negativními dopady právě rostoucí urbanizace? Naštěstí řada odborníků reagovala na tyto problémy a dala šanci teorii urbánní akupunktury, kdy souběžně s velkými a dlouhodobými plány ona metoda nabízí rychlé, efektivní a ekonomické řešení. Mnozí architekti uvedli urbánní akupunkturu do praxe a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Ukázalo se, že předem plánované a promyšlené „malé“ změny města, dokáží rozpohybovat vědomí celého „městského organismu“. V Curitibě se například díky rozsáhlejším akupunkturním postupům pozvedla životní úroveň lidí v rámci srovnání s okolními městy Brazílie. Urbánní akupunktura se jeví, pro současné rozvržení globálního prostředí, jako doposud nejlepší řešení, které zohledňuje jak životní úroveň lidí, tak i prostředí, v němž žijí. Ve srovnání s “eko-fašistickými kampaněmi“ je urbánní akupunktura reálná, vřelá a plodivá. Nová urbanisticko-ekologická metoda urbánní akupunktury reaguje na lidské potřeby a na potřeby městského organismu, stejně jako reagovalo prastaré čínské léčitelství na potřeby organismu lidského. Nijak tedy agresivně nezasahuje, naopak, udržuje a zachovává městské „ekosystémy” tak, aby se ponejvíce přiblížila slovu symbióza. Zohledňuje ekologická a environmentální témata, a krásně je kloubí s novými architektonickými a modernistickými proudy a myšlenkami. Cílem urbánní akupunktury je oživit, zachovat a zejména zlepšit prostředí, v němž si člověk 21. století zvolil, že bude žít, tak proč ji více nevyužít.
Michele Twomey a Gerry Gordon o urbánní akupunktuře
Použité zdroje:
Shieh, L.: Urban Acupuncture as a Strategy for Sao Paulo. University of Sao Paulo, 2001.
Bending Sticks. The Sculpture of Patrick Dougherty
Biography of Gordon Matta-Clark
Casagrande, M.: Urban Acupuncture
Gordon Matta-Clark (Online Works)
Gordon Matta-Clark (Wikipedia)
High on the Hog. Miru Kim´s ´The Pig That Therefore I Am´ (Interview with Miru Kim)
Interview with Jamie Lerner (American Society of Landscape Architects)
Jaime Lerner (World Resources Institute)
Miru Kim (The Official website)
Patrick Dougherty (The Official website)
Urban Acupuncture: Revivifying Our Cities Through Targeted Renewal
World Population: 1950-2050 (United States Census Bureau)
Varování:
Uvedený text včetně přiložené fotografie se nesmí jakkoliv šířit bez svolení jejich autora. V opačném případě se dopouštíte porušení zákona o Autorských právech a právech souvisejících s právem autorským (Předpis č. 121/2000 Sb.).
