Rozhovor s tibetským mnichem v Praze:
O proměnách Tibetu, etnicitě a snaze nezapomenout s Geshem Yeshim Gawou
Rozhovor s tibetským lámou Geshem Yeshim Gawou probíhal v učebně centra Tibet Open House. Centrum umístěné ve vnitrobloku ulice Vodičkova a Školská působí jako duchovní oáza uprostřed veškerého městského ruchu. Yeshi Gawa zde nabízí jazykové kurzy tibetštiny, hodiny meditace nebo přednášky o tibetském buddhismu a jeho kulturních reáliích.
Aprobací k výuce mu je nejvyšší náboženský titul Geshe, který získal po 20 letech studia v tibetské buddhistické škole, v Indii. Byl vyzván, aby sepsal biografii Tändzina Gjamccha, současného Dalajlamy, načež se účastnil řady konferencí po Evropě. Jeho následující kroky ho zavedly do Francie, New Yorku, Washingtonu, Německa nebo Švýcarska. V současnosti působí druhým rokem v Praze, ve spolupráci s projektem Linhartovy nadace Tibet Open House.
Otázka: Lidé v mnoha buddhistických zemích slavili příchod Nového roku od 16. do 18. února. V tibetském jazyce se tomuto přelomu říká Losar. Jaká jsou specifika pro zvyklosti tradované na Nový rok v Tibetu?
Odpověď: Nejprve objasním podstatu tohoto svátku. „Lo“ znamená rok a „sar“ značí nový. Letošní rok (2145) připadl zemskému psu. Loni to byl kohout a v příštím roce oslavíme rok prasete. Letopočet je odpočítáván od korunovace prvního tibetského krále Nyatri Tsenpa.
Obvykle jsou důležité první tři dny. Přípravy začínají ale už dva dny před Novým rokem. Těm dnům říkáme Nyi-Shu-Gu a Namgang. Nyi-Shu-Gu znamená 29. den a Namgang 30. den dvanáctého měsíce v tibetském lunárním kalendáři. V tyto dny se koná příprava na Losar. Musíme vše uklidit, vyčistit a nazdobit doma i v ulicích. Každý rok malujeme a dekorujeme, speciálně kuchyni, která má pro rodinu v Tibetu zvláštní význam, a kvůli otevřenému krbu je právě kuchyně často zčerněná. Dbáme, aby byla znovu jako nová. Na konci tohoto dne společně sdílíme tradiční tibetský pokrm guthuk (thukpa bhatuk). Jedná se o nudlovou polévku s plněnými knedlíčky. Každý ukrývá jednu z devíti různých ingrediencí jako je čili, uhlí, sůl, vzkaz na papíru nebo bavlna a tento obsah nese zvláštní význam charakterizující dotyčného strávníka. Například pokud objevíš bavlnu, znamená to, že jsi dobrosrdečné povahy. Když dostaneš čili, znamená to, že jsi upovídaný a pokud nalezneš uhlí, znamená to, že nemáš vřelé srdce.
Poté se modlíme a pokračujeme v rituálech, které vyhání zlé duchy, nemoci a neštěstí z domu svého, našich blízkých a dalších zúčastněných. Připravují se také oltáře s dary a tradičními domácími sladkostmi. Už v prvním dnu Losaru vstáváme velice brzy, oblékáme se do svátečního, abychom byli v novém. Poté zveme všechny ke stolu na pohoštění. V tyto dny se setkáme s lámy a rinpočhi. Rodiny navštěvují kláštery a duchovní centra.
Otázka: Liší se oslavy lokálně v Tibetu?
Odpověď: Jistě. Většina lidí slaví tento obecný Losar. Nicméně Tibet je velká země a máme zde odlišná období. Dříve lidé slavili Losar po sklizni, proto se odlišoval i čas, kdy jej slavili. Záviselo to na lokálních podmínkách.
Otázka: Myslíte, že proměny v tradicích Losaru probíhají pod vlivem globalizace, současné politické situace Tibetu nebo jen vzhledem k zubu času?
Odpověď: Samozřejmě, Tibeťané jsou dnes bohatší, nemají otevřená ohniště v interiéru, a proto ne všechny kuchyně je třeba znovu malovat a dekorovat. Speciálně v klášterech nedržíme tyto zdobné návyky. Nový rok znamená začátek, lidé jsou více náboženští.
V minulosti bylo jednou z ústředních aktivit obětování. Obětiny se vkládaly do lebky ovce. Tento obyčej má původ ve starověkém náboženství Tibetu Bön. Nyní výrazně mizí především proto, že neodpovídá nauce buddhismu. Tibeťané později zaměňovali skutečnou ovčí lebku za umělou, ale ani v této podobě se zvyk neudržel. Na oltář se kromě květin pokládal také alkohol (víno nebo pivo). Některé současné změny jsou způsobené čínským vlivem. Například dříve se podávalo během Losaru jen tibetské jídlo, nyní se to mění. Namísto tibetského tradičního pokrmu upřednostňují Tibeťané čínské jídlo.
Otázka: Protože je to snazší?
Odpověď: Ne. Čínská kuchyně je rozmanitá, má mnoho koření. Chuť je skvělá a to je, podle mého názoru, velmi lákavé, i když si myslím, že to není velmi zdravé jídlo. Každá rodina během Nového roku zve své příbuzné a přátele na oslavy, proto si musí dát na přípravě jídla záležet. Čínské jídlo také vypadá velmi lahodně a je oblíbené. Kvůli tomu volí raději čínské recepty.
Otázka: Nyní bych se ráda zaměřila na tibetskou identitu. V Tibetu žije řada etnik odlišných nejen původem, ale i způsobem života. Pociťují tibetskou příslušnost a jednotu?
Odpověď: Myslím, že před čínskou okupací lidé na vesnici nevěděli mnoho o Tibetu a neměli mnoho znalostí a uvědomění, že jsou Tibeťané. Někteří se naopak vymaňovali a separovali od svrchovanosti Lhasy. Přestože jsme měli společnou tibetskou vládu, vojáky, oni se za Tibeťany nepovažovali. Naneštěstí od čínské okupace strádají všichni. Navíc díky stejnému jazyku, máme stejnou kulturu, odlišnou od Číny. Nyní všichni Tibeťané zažívají pocit: “My jsme Tibeťané.” Okupací si připomněli, že máme i stejnou historii.
Otázka: Mohu se zeptat, jak probíhá Váš kontakt s rodinou a přáteli?
Odpověď: Když jsem dospíval v Indii, před průlomem internetu a před mobilními telefony, byla komunikace velmi obtížná. Psal jsem rodině dopisy, které obdrželi se štěstím za tři měsíce. Nyní má každý mobil a internet. Je snadné komunikovat. Když se bavíme o obecných věcech, je všechno v pořádku. Jakmile ale začneme mluvit o politice nebo o jiných kontroverzních tématech, může to být problematické.
Otázka: Ptala jsem se i proto, zda máte informace přímo od Tibeťanů. Zajímalo by mě, jak se lidé snaží zachovat tibetskou kulturu a identitu?
Odpověď: V Tibetu? To je dosti obtížné. Mimo hranice Tibetu můžeme dělat všechno – tam nejsou omezení. Čína se snaží přetransformovat tibetskou kulturu do čínské. Máme malé aktivity, protože v Tibetu nemohou být tibetské asociace zachraňující tibetskou kulturu. Mimo Tibet jich je mnoho. Kláštery se stávají centry nejen duchovními, ale i kulturními. Tam se pořádají pravidelné kurzy jazyka.
Ve školách v Tibetu je ale prvním jazykem čínština a mnoho studentů se učí v čínštině. Před pár lety kvůli tomu studenti a veřejnost protestovali. Z toho důvodu se také zavedl Lhakar, který by se dal přeložit jako “bílá středa”. Vznikl v Tibetu po roce 2008, kdy se konaly velké demonstrace a povstání. Tento fenomén se drží dodnes. Každou středu mluvíme tibetsky, jíme tibetské jídlo, nosíme původní oblečení.
Lhakar: Video Studentského hnutí za svobodný Tibet
Otázka: Jak se stal z tibetského chlapce buddhistický mnich? Proč jste se strýcem opustil domov a vydal se do světa?
Odpověď: Bylo to přání nejen mého strýce, ale i rodičů. Chtěli, abych studoval tibetskou kulturu, jazyk, náboženství a historii. V Tibetu jsme neměli tak kvalitní vzdělání. Navíc i já jsem se těšil na nové dobrodružství. V Indii máme mnoho škol, které nejsou zaměřené jen na tibetské náboženství a kulturu. Tuto iniciativu zahájil Jeho Svatost Dalajlama. Chtěl, aby mladí Tibeťané byli vzdělaní a neztratili tibetskou hrdost.
Otázka: Jaké to je žít na Západě? Odtržen od klášterního způsobu života, obklopen zcela jinou kulturou a mentalitou?
Odpověď: Někdy se tu cítím sám. Nejsou zde žádní Tibeťané. Ve Francii, Amsterdamu, New Yorku jich žije mnoho. Jsou tam centra, kde se mniši schází nebo přímo žijí. V Čechách žije rozptýleně maximálně deset Tibeťanů. Vždy, když vidím nějaký klášter, jsem velmi šťastný. Všichni mí přátelé jsou v Indii a rodina žije v Tibetu. V České republice pobývám téměř jeden rok, smlouvu mám uzavřenou na dva až na tři roky. Musím zde zůstat, i kdybych nebyl šťastný nebo spokojený. Poté zvážím, zda bude přinášet můj pobyt více pozitiv, abych zde zůstal déle.
Otázka: Vytvořil jste si nějaký vztah k České republice nebo přímo k Čechům?
Odpověď: Českou republiku mám rád. Máte bezpečnou zemi, nehrozí zde žádné větší nebezpečí, jako je zemětřesení, terorismus nebo jedovatá zvířata. Lidé v Čechách jsou dobří, ne zlí. Oceňuji vážný zájem podpořit Tibet. Obzvlášť Jeho Svatost Dalajlamu lidé velmi respektují. Nemohu ale posoudit mentalitu, jací Češi jsou.
Otázka: Jaké jsou zdroje příjmů tibetského lámy v ČR? Má představa buddhistických mnichů je možná zastaralá, ale mniši bývali závislí na laicích. Žádali o almužnu nebo byli sponzorováni konkrétními donátory. Předpokládám, že Češi si nechtějí zlepšit karmu příspěvkem tibetskému mnichovi.
Odpověď: To je mylná představa. Každý klášter má dnes vlastní zdroje příjmů. Řada z nich vlastní hotely, restaurace, sady a farmy. Pracují na nich a spravují je. Tím si vydělávají na své živobytí. Nicméně příjmy od donátorů fungují stále. Zde jsem zaměstnán jako učitel jazyka, kultury a náboženství. Mám regulérní plat, ze kterého zde jím a spím.
Otázka: Máte nějaké cíle s Tibet Open House nebo přímo vy sám?
Odpověď: Jistě. Máme tři vytyčené cíle. Prvním je zajištění znalostí o třech Dalajlamových závazcích: 1) udržování základních lidských hodnot a etiky 2) propagace náboženské harmonie 3) zachování tibetské kultury a identity.
Dalším naším úsilím je kulturní výměna, která probíhá formou hodinových lekcí. Týdně nabízím dva jazykové kurzy, tři buddhistické lekce, dvě hodiny meditace a jednu modliteb. Naším posledním společným záměrem je podpora vzdělání tibetských studentů. Osobně bych rád zajistil vzdělání a založil školy v mé vesnici. Také tam stále chybí kvalitní zdravotnické zařízení. Své myšlenky a pomoc bych rád věnoval přímo Tibetu a lidem, kteří v Tibetské náhorní plošině žijí.
Zajímavé odkazy:
Festival Demokracie – Doprovodný program konference Forum 2000
Tři tváře čtrnáctého dalajlamy a proč tak vadí Číně? (Lidovky, 2016)
