A máme tu opět ten tajuplný večer, na který se jedni těší, druzí z něj mají smíšené pocity: Halloween. Tradice, které se někteří brání a považují ji za cosi nám cizího. Halloween však vznikal na evropské půdě ještě dávno před církevním, římským nebo germánským vlivem.
![Foto: Barbora Zelenková Ke svátku Halloween neodmyslitelně patří dlabání a vyřezávání dýní, zvané jack-o´-lantern. Foto: Barbora Zelenková, Londýn, 2017.](https://ethnologist.wp.bukka.eu/wp-content/uploads/sites/2/2017/10/HALLOWEEN-2017.jpg)
Původ svátku Halloween
Mnohé kultury se po celém světě již od pradávna obracely na duše svých předků, zesnulých vůdců či mýtických hrdinů. Později s rozšířením zemědělství se slavnosti začaly vázat na poslední sklizně a setby, uzavření zemědělského roku a přípravu na chladnější měsíce. Ke konci takového roku Keltové očekávali příchod boha podsvětí Anwinna v doprovodu obyvatel říše mrtvých. Víra v posmrtný život je tedy původcem těchto zvyklostí nejen u Keltů. Lidé vzpomínali na ty, kteří vezdejší život opustili. Zvali duše svých pokrevných příbuzných, aby přišly na krátký čas, hodovaly s rodinou jejich oblíbené pokrmy a pokojně se opět vrátily do podsvětí.
![Foto: Veronika Vopelková Lidé od pradávna zdobili hroby zemřelých a projevovali jim svou úctu. Foto: Veronika Vopelková, 2017.](https://ethnologist.wp.bukka.eu/wp-content/uploads/sites/2/2017/10/002.jpg)
Masky: ochrana před zlými silami
Panovala zde určitá obava ze zlých duchů, démonů nebo pomstychtivých duší předků. Keltský bůh Anwinn byl dokonce proslulý svojí krvelačností. Bylo tedy zapotřebí se v tento čas nějak chránit – odtud masky, převleky, anonymita (neštěstí přinášelo pouhé oslovení kohokoli na veřejnosti). Černá a bílá barva symbolizovala smrt, smuteční obřady, zbloudilé duše. Umožňovala tak lidem splynout se světem duchů. Barva oranžová naopak přibližovala smrtelnost, poukazovala na křehkost lidského bytí.
![Foto: Jakub Zelenka Svátek Halloween slaví i mnohé dobročinné organizace. Zde je zachycena charitativní akce spolku All Dogs Matter k níž tradičně patří i skupinový halloweenský průvod se psy. Foto: Jakub Zelenka, Lodnýn, 2017.](https://ethnologist.wp.bukka.eu/wp-content/uploads/sites/2/2017/10/003.jpg)
Strašidelné příběhy a koledování
Ocitnout se v opačné dimenzi, podsvětí, mohli ale i živí. Proniknout na okamžik mezi mrtvé se ovšem mohlo proti zvědavci obrátit. Tajemná místa obývaná nadpřirozenými bytostmi na zemi se nazývala aes síde. Patřily k nim paloučky uprostřed lesů, menhiry, hřbitovy, jezírka nebo jeskyně. Mnohé keltské rituály byly zapomenuty, některé byly pozměněny. V Anglii, Irsku, USA či Kanadě se dochovalo obcházení domů. Halloweenské koledování na americkou půdu zavedli irští přistěhovalci katolického vyznání. K Halloweenu neodmyslitelně patří strašidelné báchorky a příběhy ze záhrobí, které se vyprávěly dětem po koledování.
![Foto: Veronika Vopelková Svátek doprovází nejen strašidelné příběhy a koledování, ale i halloweenské dekorace. Foto: Veronika Vopelková, 2017.](https://ethnologist.wp.bukka.eu/wp-content/uploads/sites/2/2017/10/004-1.jpg)
Zapomenutý prosincový obyčej Lucek
V české tradici lze k halloweenským slavnostem nejvíce připodobnit prosincový obyčej Lucek. Ikona svaté Lucie pochopitelně pochází z křesťanské historie, strašidelné pojetí Lucek ale spíše připomíná dřívější pohanský charakter. Lucky chodily od domu k domu, zahalené v bílém plášti, s dlouhým nožem nebo metlou v ruce. Dle orální tradice mohly Lucky drženou zbraní rozpárat nepostícím se dětem břicha. Hodná dítka byla naopak obdarována.
![Foto: Veronika Vopelková Přijde si pro tebe Lucie, strašívali rodiče své děti. Ilustrační foto: Veronika Vopelková, 2017.](https://ethnologist.wp.bukka.eu/wp-content/uploads/sites/2/2017/10/23022944_1984062731879047_1527953070_o-169x300.jpg)
Dušičky: Památka zesnulých
Obecně ale christianizace Evropy znamenala velký zásah do pojetí víry v posmrtný život a jeho uctívání. Namísto vyvolávaného strachu z posmrtného světa, byla vyzdvihována pokora, láska k Bohu a bližnímu, vzpomínání na nebožtíky, pokání. Víra v démony, Satana, zlé duše nebo čarodějnice zůstala, pouze ochranářské praktiky byly vloženy do rukou církve a nikoli obyčejných lidí. Těm zůstaly modlitby. Ostatně Vzpomínka na věrné zesnulé (Dušičky) již klepe na vrata.
![Foto: Veronika Vopelková České Dušičky již klepou na vrata. Foto: Veronika Vopelková, 2017.](https://ethnologist.wp.bukka.eu/wp-content/uploads/sites/2/2017/10/005-1.jpg)
Použitá literatura:
LANGHAMMEROVÁ, J.: Lidové zvyky: výroční obyčeje z Čech a Moravy. Lidové noviny, Praha, 2004.
VAVŘINOVÁ, V: Abeceda Dušiček a Halloweenu. Krásná paní, Praha, 2011.