Malajsie je země v jihovýchodní Asii o rozloze 329 750 km2. Část země leží na Malajském poloostrově a část na ostrově Borneo. Nezávislosti na Velké Británii dosáhla Malajsie v roce 1957 a v roce 1963 se spojila se severním Borneem. Malajsie je dosti multikulturní země. Co se náboženství týče, tak zde převládá islám, avšak najdeme tu i křesťany, buddhisty, hinduisty a dokonce i animisty, o kterých bude v tomto článku řeč.
Populace Malajsie
Populaci Malajsie tvoří z převážné většiny tři národy a to Malajci, Indové a Číňané. Dodnes zde však najdeme menšinu původních nejstarších obyvatel Malajsie, kteří se nazývají Orang Asli, což lze přeložit jako „původní lidé“ či „přírodní lidé“. Jedná se tedy o jejich vnější označení. Orang Asli tvoří přibližně 0,6% až 1% celkové populace Malajsie. V roce 2012 čítala jejich populace 178 197 jedinců. Dělí se na tři základní jazykové skupiny, které dále dohromady zahrnují 18 kmenů. Jazyky Orang Asli naleží do austro-asiatické jazykové rodiny.
Mnoho Orang Asli je dnes bilingvních a mluví zároveň i malajsky. Jejich způsob života se také mění, ale stále potkáváme Orang Asli, kteří se snaží držet své identity. Tři základní skupiny Orang Asli se nazývají Negrito, Seno a Proto Malay. Každá tato skupina obsahuje šest kmenů. Původně jsou Orang Asli animisté, čehož se dodnes někteří z nich drží, avšak někteří také přijímají křesťanství nebo islám. První věc, která může člověka při zaslechnutí výrazu Orang Asli napadnout, je jejich pralesní způsob života, lov pomocí foukaček, anebo jejich řemeslná výroba dřevěných masek, kterými se hodně proslavily zejména kmeny Mah Meri a Jah Hut.
Temná historie domorodců Orang Asli
Lidé Orang Asli mají za sebou dosti spletitou historii. Dlouho žili v džungli bez kontaktu s okolním světem. K prvním kontaktům došlo patrně někdy před dvěma tisíci lety, kdy začali obchodovat s prvními indickými obchodníky, kteří připluli k břehům Malajsie. Produkty, které jim dávala džungle, vyměňovali např. za sůl, nože, sekery apod. Etničtí Malajci přišli na Malajský poloostrov z Indonésie a s Orang Asli také obchodovali, avšak docházelo i ke konfliktům. Například v 18. a 19. stol., kdy spadala Malajsie pod koloniální správu Velké Británie, byli Orang Asli považováni za ty nejpodřadnější a zažívali tak dosti krušné časy. Muži byli systematicky popravováni a ženy byly prodávány do otroctví. Postupně se začali stávat cílem křesťanských misionářů nebo také předmětem antropologických výzkumů.
V letech 1948 až 1960 se Malajsie potýkala s komunistickými povstáními. Zde byli Orang Asli nasazovaní jako důležitá obranná složka malajské armády, které se úspěšně povedlo komunistické povstalce potlačit. V 70. letech započala v Malajsii velká industrializace a modernizace, což mělo a má za následek kácení pralesů a zabírání půdy lidí Orang Asli. V reakci na to vznikla asociace zvaná Peninsular Malaysia Orang Asli Association, (POASM), jež Orang Asli mobilizuje, více je zviditelňuje a posiluje jejich identitu a kulturní dědictví. V současnosti žije spousta Orang Asli ve veliké chudobě, v některých místech najdeme dosti tradiční osady, kde původní obyvatelé Malajského poloostrova žijí v tradičních dřevěných chýších. Vedle toho se také modernizuji a někde už mají zděné domy, avšak stále se drží své identity.
Tradiční ekonomika Orang Asli
Tradiční ekonomika Orang Asli je založena na sběru, lovu a rybolovu. Dodnes Orang Asli obchodují s důležitými léčivými bylinami, které nacházejí v pralese – ten jsou schopni využívat udržitelným způsobem. V současnosti mají Orang Asli výjimku umožňující sběr i chráněných rostlin a lov ohrožených zvířat. Právo se vztahuje i na lov v národním parku. K lovu větších savců, jako jsou opice či jeleni používají Orang Asli foukačky z přírodního materiálu, které jim poskytuje džungle. Foukačky jsou v podstatě součástí jejich identity. K rybolovu používají jakési proutěné klece jako pasti, které nastraží do vody, a čekají, až do nich ryby vplují. Tyto proutěné klece se nazývají „Bubu wak“, „Bubuk Lu“ a „Bubu Che`o“ .
Náboženství a duchovní svět Orang Asli
Orang Asli jsou původními animisty a jejich světonázor je do značné míry ovlivněn okolním prostředím, ve kterém žijí. Lesy, hory a řeky jsou považovány za důležitý element jejich společenské kosmologie, která přináší rituál a tabu do jejich každodenního života. Jejich šaman se nazývá „Poyang“. Zajímavý je jejich pohřební rituál. Tělo zemřelého je omotáno listem banánovníku a kúrou, a takto je pochováno do země. Některé kmeny pohřbívají žehem a to tak, že postaví jakousi pyramidu ze stromových klád, zvanou „Galang“, a na jejím vršku je tělo zemřelého spáleno.
Kmeny ze senoiské skupiny vyrábějí figury, které charakterizují jejich animistickou víru. Věří, že události odehrávající se v oblasti duchovna mají přímý vliv na jejich psychický svět a to samé, že platí i naopak. Vyřezávané figury mají v duchovním světě kmenů Jah Hut a Mah Meri různé funkce a mnohdy mají představovat duchy jejich zemřelých předků. Jejich výrazné řezbářské dovednosti také ukazují, jak umí přesně geometricky uvažovat i přesto, že nepoužívají žádné mechanické nástroje.
Hudba Orang Asli
V životě Orang Asli hraje důležitou roli jejich hudba, která je jakousi jejich duší. Obklopeni pralesem a jeho zvuky byli inspirováni k výrobě nástrojů z přírodních materiálů, které jim džungle poskytovala a k hraní hudby ladící s okolní přírodou. Orang Asli věří tomu, že hudba je ochrání před ujmou na zdraví a zlými duchy. Jejich nástroje se dělí do čtyř skupin, zvaných „aerophone“, „membraphone“, „codophone“ a „idiophone“. Mezi aerophony patří flétna „bensol“ na kterou se hraje nosem. Membraphone jsou něco jako zvláštní druhy bubnů a tamburín, a idiophony jsou menší gongy.
Moje osobní setkání s Orang Asli
Orang Asli jsem při svém pobytu v Malajsii navštívil hned několikrát. V národním parku Taman Negara jsou Orang Asli velkou turistickou atrakcí. Cestovní agentury k nim pořádají výlety, kde si turisté mohou zkusit střílet z foukačky. Lidé, kteří tuto vesnici Orang Asli navštívili, však zpochybňovali veškerou autentičnost a místní Orang Asli, se kterými se tam setkali, dokonce přirovnávali k filmovému komparzu.
Tuto vesnici jsem se rozhodl vynechat a raději navštívit vesničku v Cameronských horách, kde bych mohl najít obyčejné, chudé a tradičně žijící zástupce Orang Asli. U městečka Tanah Rata v Cameronské vysočine jsem mezi pralesem a čajovými plantážemi objevil vesničku, kde žijí Orang Asli ze skupiny Senoi. Většinu vesnice tvořily jednoduché dřevěné chýše. Často byly ověšeny prádlem. Jako bílý turista jsem zde nebyl příliš vítán. Snažil jsem se místním lidem dát najevo, že se zajímám o jejich kulturu a rád bych nakouknul třeba i dovnitř do jejich domu. Všichni mi však odpovídali jen „no, no, no“. Jen některé děti uměly říci „Hello, what´s your name?“.
Na druhém konci Tanah Rata se nachází vesnice, kde již Orang Asli mají moderní zděné domy, všechny vypadající ve vesnici úplně stejně. Zdejší obyvatelé se však stále snaží držet své identity. Děti si zde hrály podobným způsobem jako děti v přírodní tradiční vesničce.
Dále jsem se setkal s Orang Asli, když jsem dobrovolničil u jedné rodiny, která bydlí hned kousek za Kuala Lumpur. Zde je jen kousek za městem deštný prales, tam jsem se sestkal s Orang Asli mužem, který dokonce uměl anglicky, a tak jsem si s ním mohl trochu popovídat. Vyprávěl mi o jejich duchovním světě a dozvěděl jsem se, že mají „jednoho boha, který je všude kolem v pralese“. Jejich svět prý tvoří dva draci, jeden v podzemí a druhý zde na zemi. Tento muž naší výpravě zahrál i nosem na flétnu (viz foto výše) a předvedl nám tradiční způsob přípravy jídla v džungli nad ohněm.
Do třetice jsem navštívil Orang Asli na severu Malajsie v provincii Perak v pralesní oblasti Royal Belum. Zde žije suverénně nejvíc Orang Asli z celé Malajsie. Tato oblast je poměrně dost chudá. Orang Asli zde prý mají takové výhody, že jenom pro ně je zde zřízen elektrický proud. Když se do této oblasti nastěhuje někdo z většinové společnosti Malajsie, může to mít podstatně náročnější. To mi vyprávěl jeden pán, který vlastní restauraci u hlavní cesty vedoucí přes kopce, u kterého jsem se ubytoval. „Orang Asli mě zásobují různými vzácnými bylinami, které pak také prodávám nebo z nich připravuji jídla pro hosty. Jezdím k nim také pro benzin“, rozvyprávěl se o svých zkušenostech s domorodci. Místní Orang Asli si tedy nemohl vynachválit. Jednoho dne, mě vzal na návštěvu do jedné vesničky u jezera, kde se Orang Asli živí hlavně rybolovem a k tomu mají jakousi „benzínovou stanici“. Zde byli už o trochu přátelštější než v Cameronské vysočině. Bylo to však možná dáno tím, že mě viděli přijíždět s místními.
Střet usedlíků s domorodými obyvateli
Odlišný postoj zaujímal k Orang Asli jistý Francouz, který se nyní stal nově šéfem jedné malé organické farmy na okraji deštného pralesa, asi 30 km od Kuala Lumpur. Na farmu přijel původně jako dobrovolník, a jakožto zkušenému a šikovnému krajináři mu původní malajský majitel a šéf farmy svěřil hospodářství do jeho rukou. Zde jsem také pracoval jako dobrovolník. Francouz Pablo měl s Orang Asli, kteří žijí v džungli za jeho farmou, dosti špatné zkušenosti a jejich způsob života přirovnával k životu evropských Romů. „Mám docela strach nechávat věci venku. Lidé z džungle přijdou a vezmou vše, co vidí. Nakradou si třeba i vypěstovanou zeleninu a pak je spatříte, jak ji prodávají na trhu“, shrnul těmito slovy celou situaci Pablo. Je vskutku zajímavé, že pouhých 30 km od obrovské moderní metropole Kuala Lumpur najdeme hluboký deštný prales, ve kterém takto „divoce“ žijí domorodci Orang Asli.
Slovo závěrem
Setkání s přírodním národem Orang Asli, které doposud žije tzv. „primitivním způsobem života“, bylo pro mě dosti zajímavé, ale také nevšední, přihlédneme-li k tomu, že žijí v Malajsii, v jedné z nejrozvinutějších zemí jihovýchodní Asie. Současná vláda Malajsie se nyní snaží podpořit rozvoj etnika Orang Asli a poskytuje jim prý i finanční prostředky. Viděl jsem, jak si za finanční podporu někde postaví moderní zděné domy, ale slyšel jsem i o případech, kdy si Orang Asli nakoupí materiál k tomu, aby si mohli postavit lepší dřevěné bambusové chýše v džungli a poté mohli opět kočovat a stavět si zase nové chýše. V některých vesničkách jsem si povšiml, že už děti Orang Asli mají dětská hřiště a malajská vláda se snaží těmto dětem umožnit přístup ke vzdělání. Doslechl jsem se však, že jen velmi nízké procento jejich dětí dokončí základní školu.
Malajsie se rozvíjí hodně rychle, což může být pro Orang Asli dosti náročné. Deštné pralesy Malajsie jsou bohužel rychle káceny, avšak stále se na Malajském poloostrově nacházejí velké prostory pokryté pralesem. Ačkoliv je Malajsie v rámci Asie vyspělou zemí, tak není příliš demokratická. To se dotýká i domorodců Orang Asli, kteří se i dnes potýkají s tím, že těžba zasahuje až skoro do jejich území, což ohrožuje jejich tradiční způsob života. Orang Asli v současné době protestují proti těžařským firmám, které by mohly vstoupit na jejich území v provincii Perak a usilují o to, aby se v Malajsii zastavila deforestace.
Odstupující premiér Malajsie, Najib Razak, který byl formálně obviněn z obří korupce a vytunelování státního investičního fondu se choval spíše neférově k největším národnostním menšinám v Malajsii, tedy k Indům a Číňanům. Na druhou stranu k Orang Asli zaujímal kladný postoj a snažil se podpořit budování škol. Nyní v Malajsii zvítězila poprvé od získání nezávislosti na Velké Británii nová politická strana, což občané Malajsie přímo nazývají „novou Malajsií“. Je tedy otázkou jaká bude mít „nová Malajsie“ vliv na život Orang Asli. Ačkoliv jsem spatřil, že se už v některých místech také spíše modernizují, tak si podle mého názoru svou identitu spíše chtějí udržet a nemyslím si, že by v blízké době měla nastat nějaká jejich výrazná asimilace do většinové malajské společnosti.
Zajímavé odkazy
Oficiální cestovatelský blog Jana Tomana
The Peninsula Malaysia Orang Asli Association
The Royal Belum State Park (UNESCO)
