Skotsko je země kde vládne zeleň, jež se všude rozprostírá snad ve všech možných odstínech. Spoustu soutěsek a údolí vyplňují jezera ledovcového původu, kterým Skoti neříkají „lake“, jako angličané, ale „loch“. Barvy vrchoviny zpestřují rozsáhlá vřesoviště. Na pláních Skotské Vysočiny se volně pasou stáda ovcí, mnohé z nich žijí zcela divoce a můžeme je i v létě spatřit neostříhané. Tuto nádhernou přírodu zavlažuje den co den déšť, který místním obyvatelům běžně nedělá problém. V této zemi jsem byl cestovatelem mnoha rolí – turista, „gastarbeiter“ či wwoofer. Ptáte se, co znamená slovo wwoofer? WWOOF (World Wide Opportunities on Organic Farms) je síť spojující ekologické farmy po celém světě, které hledají dobrovolníky na krátkodobou i dlouhodobou výpomoc. Vznikl právě ve Velké Británii a to již před dlouhými 40-ti lety. V současnosti se tento trend hodně rozvíjí i v České republice a mezi cestovateli dobrodružných duší je stále populárnější. Podle pravidel wwoofu pracujete na farmách 6 hodin denně výměnou za stravu a ubytování.
Najít farmu pro tento dobrovolnický pobyt ve Skotsku, nebylo rozhodně nejjednodušší. Bylo zapotřebí kontaktovat minimálně 30 farem, než mi někdo odepsal, že k němu můžu přijet. Spousta wwooferů si své dobrovolnické pobyty rezervuje dlouho dopředu a zdá se, že Skotsko je velmi oblíbenou a vyhledávanou destinací. Mojí první zastávkou byla Tombreck farma, která se nachází pod horou Ben Lawers ve středním Skotsku a přiléhá ke stejnojmenné přírodní rezervaci. Tato menší ekologická farma je dnes již téměř legendou, ve zkratce se o ní píše i na anglické wikipedii. Do jisté míry je skanzenem zemědělského způsobu obživy ve zdejší oblasti, který dnes již nahradil turismus. Území farmy zabírá 97 hektarů a rozprostírá se po svahu, který je z části pokryt pastvinami a z části lesem. Dotýká se až obrovského horského jezera Loch Tay, k jehož břehu se dostaneme poté, co projdeme přímo pohádkovým lesíkem, ve kterém je takřka vše ponecháno napospas přírodě. Obyvatelé farmy jsou sympatičtí alternativní lidé, kteří mají farmu spíše jako potěšení a doplněk jejich obživy. Mnozí z nich dojíždějí za svým povoláním do “civilizace”, která je z farmy snadno dostupná. Ovšem hlavní hospodáři farmy, zdejší starousedlíci Tober a Sue, se živí tím, co vypěstují a prodají v jejich farmshopu. Na farmě mají i obchod s biopotravinami, který jim zajišťuje jisté finanční příjmy. Jelikož farma leží kousek od hlavní cesty, nemají s prodejem surovin problémy, jako například někteří farmáři v odlehlých oblastech Slovenska. Na farmě chovají kachny, slepice, ovce, dva koně a novozélandská prasata, pro která je v lesíku zřízen velký přírodní výběh. Prasata tak na farmě žijí vlastně polodivoce, stejně jako ostatní zvířata. Ovce a koně se volně pasou na rozlehlých pastvinách, a i slepice jsou odpoledne vypouštěny na širé louky.
Wwoofeři zde bydlí v nepojízdném static karavanu, což je na batůžkářské poměry celkem solidní ubytování. Součástí areálu Tombreck farmy je také velké dřevěné stavení zvané Big Shed, ve kterém se pořádají různé kulturní akce, workshopy a najdeme zde i velkou kuchyni, ve které se někdy zpracovávají suroviny, které farma dává. Jedna z obyvatelek komunity má v Big shedu dokonce i své masérské studio. Tou dobou, kdy jsem pobýval na této farmě, byla ve Skotsku v plném proudu politická kampaň za nezávislost Skotska, neboť se blížilo referendum, ve kterém měli Skoti zvolit, zda zůstanou nadále součástí Velké Británie nebo ne. Pro nezávislost byli i obyvatelé Tombreck farmy. Já jsem si jedinečného pocitu “svobody a nezávislosti” užíval jenom samotným pobytem na farmě. Ráno vstát, otevřít dveře karavanu, před kterými už na vás čeká bearded kolie Tomper, který si hned chce s vámi hrát. Ke snídani sníst pořádnou porci poridge a pak pěšky vyrazit do údolí na brambory. Poklidným tempem nakopat brambory, vynést je na zádech nahoru a udělat z nich Skotům českou večeři v podobě bramboráků. Neřešit čas, zcela se odpoutat od reality každodenního spěchu civilizace. Práce na Tombreck farmě mě natolik bavila, že jsem ani neřešil skutečnost, že za práci nedostávám žádné peníze. Klidně jsem šel dobrovolně večer při soumraku nakrmit prasata a užíval si procházky po zelených pláních mezi stádem ovcí při západu slunce. Na farmě lze občas spatřit i pracujícího muže v kiltu, což dnes ve Skotsku už není tak častým jevem. Skotský národní oděv kilt má dnes spíše ceremoniální význam. Celkovou atmosféru farmy bych osobně označil jako něco mezi šedesátými léty ve světě a prvorepublikovým venkovem v Československu.
O wwoofingu se někdy hovoří i jako o subkultuře. Vůbec samotná permakulturní hospodářství a ekologické farmy jsou jednou velkou subkulturou. Setkal jsem se s přirovnáním wwoofingu i ke squattingu, nebo klasickým označením wwooferů za hipíky. Na Tombreck farmě jsem se však přesvědčil o tom, že takovýhle život je především o velké odpovědnosti. Lidé, kteří vlastní takovou farmu, si třeba nemohou dovolit tolik cestovat, neboť o farmu se musí pořád někdo starat. Na rozdíl od výše zmíněných subkultur je wwoofing rozhodně mnohem více tvořivější. Wwoofeři nacházejí velmi zajímavý způsob úniku od konzumní společnosti, avšak společnost předkonzumní si někdy trochu idealizují, na čemž někteří možná i staví celou svou filozofii. V dobách, kdy lidé museli tvrdě dřít na svých zemědělských usedlostech, které byly jejich hlavní a jedinou obživou, by wwoofeři asi neměli tolik prostoru k užívání si. Wwoofing však není jen o užívání si. Je také o práci, o tom, že se člověk naučí něco nového a obohatí nejenom své obzory. Wwoofeři pomáhají utvářet jakousi novou postkonzumní ekologickou společnost, které osobně velmi fandím.
Mojí další zastávkou bylo městečko Campbeltown ležící téměř na samém cípu poloostrova Kintare, na západním pobřeží Skotska. Zde jsem zase poznal wwoofing na trochu jiný způsob. Zakotvil jsem na farmě u starého mládence Davida, který zde chová krávy plemena Aberdeen Angus výhradně na maso. Žije v několika generačním domě zcela sám. Společnost mu dělá jeho asi 40-ti hlavé stádo krav, které se pase v obrovských přírodních výbězích a asi sedm koček, pobíhajících všude kolem farmy. Tento svérázný samorost přistupuje k wwooferům vyloženě jako k rekreantům. Bere je jako své děti, které nikdy neměl. Přede mnou u něho prý wwoofovala velká fotbalová fanynka z Německa a on jenom kvůli ní zakoupil poprvé v životě domů televizi, aby mohla sledovat fotbalové utkání mistrovství světa. Kvůli mně nic speciálního nekupoval, což bych po něm také nežádal, ale vozil mě po výletech, vzal mě na večeři do několika různých restaurací v Campbeltownu, pořád se staral o to, aby mi práce, které u něho dělám, vyhovovaly. Zažil jsem u něho také dobrodružství s naháněním krav, které jsme však nenaháněli na koních, nýbrž pomocí traktoru, což bylo o to vtipnější. Krávy plemena Aberdeen Angus mají tu výhodu, že rodí velmi malá telátka a nepotřebují při porodu pomocnou ruku. Když mi první den ukazoval těhotnou krávu, která bude brzy rodit, čekal jsem, že mu budu muset pomáhat tahat tele za nožky. Druhý den ráno mě však uvítal se slovy „calf was born“, aneb telátko přišlo svévolně na svět a už se pase s maminkou na pastvinách. Vyzkoušel jsem si zde i práce lesnické, neboť součástí jeho farmy je i smrkový lesík, který jsem mu pomáhal prořezávat. David měl zcela opačný postoj ke skotskému referendu za nezávislost, než měli hospodáři z Tombreck farmy. Byl zásadně pro pokračování jednotné Velké Británie, což demonstroval všude vyvěšenou britskou vlajkou. Ta vlála i na jeho autě, se kterým jsme jezdili poznávat okolí. V místech, kde se nachází jeho farma, strávil také část svého života legendární britský hudebník, baskytarista a zpěvák Beatles, sir Paul McCartney. Po rozpadu Beatles zde nahrával se svou novou skupinou The Wings a na jedné pláži zde natočil klip k hitu Mull of Kintare. Po této pláži jsem se také prošel, ovšem bez doprovodu skotských dudáků, kteří videoklipu dominují. V těchto končinách jsem pocítil spíše takovou napůl „british“ a napůl „scotish“ atmosféru.
Na wwoofingu zažijete skutečně leccos. Na jednom rodinném hospodářství na severu Skotska, nedaleko městečka Inverness, jsem celý týden musel každý den plet louku. Jiná zajímavá práce zde holt nebyla. Rodina, u které jsem zde sloužil, mě však vzala na hudební festival, kde jsem měl tu možnost zdarma vidět a slyšet jednu z dalších legend britské hudby, walešského zpěváka sira Toma Jonese.
Kromě wwoofingu jsem ve Skotsku sehnal i práci placenou. Člověk je opojen nadšením, když v hotelu, kde má pracovat dostane k bydlení obrovský karavan, prakticky 3+1 celé pro sebe. Úsměv vyvolaný nadšením však rychle zmizí, když odpracuje 12-ti hodinovou směnu v kuchyni. Pobaví se však třeba i tím, když zjistí, že kolegyně která mu vysvětluje jak se obsluhuje myčka na nádobí je Američanka z Los Angeles, původním povoláním sociální pracovnice, která se vydala za novým životem do Londýna, který nakonec vyústil v to, že se stala pomocnou silou v hotelu ve Skotské Vysočině. Nakonec však zvítězí dobrý pocit z toho, že jsem si zde vydělal své první velké peníze.
Ve Skotsku jsem také nemohl opomenout spoustu výletů, za poznáním přírodních i kulturních památek této překrásné země. Již od dětství jsem snil o návštěvě jezera Loch Ness a případném setkání s Nessií. Lochneská příšera je dnes již trochu přežitý mýtus. V letech 2002 až 2003 provedla stanice BBC výzkum, jehož závěrem bylo, že příšera neexistuje. Dokonce už se prý i prokázalo, že ona nejslavnější fotografie ze roku 1934, na které je vidět na hladině jezera jakýsi „krk plesiosaura“, byla podvrhem. To však nebrání tomu, aby se i tento obrázek dostal ve Skotsku na pohledy a příznivcům legendy pomohl si na hladině Loch Ness představit rodinu Nessových. Legenda o Lochnesské příšeře je dnes významnou složkou místního turistického ruchu, krámkům se suvenýry zde dominují různé makety dráčků. Na břehu tohoto jezera jsem strávil jednu noc a místo Nessie mě přivítaly roje mušek po skotsku zvaných „midges“, které na vás podnikají ve Skotsku nálety snad všude, kde je trochu vlhko…
Zajímavějším jezerem je spíše největší jezero Skotska, Loch Lomond, kolem kterého se dá podniknout příjemný track s krásnými výhledy. Na fotce máme pohled na jezero z kopce Conic hill, tyčící se nad vesnicí Balmaha, která je ideálním výchozím bodem pro delší tůru. Při tomto výletu jsem zažil spíše typické lehce deštivé skotské počasí. Ve Skotsku jsem však zažil i dosti netypická vedra pro tuto zemi, která je prý provázejí poslední dvě léta. Třeba při výstupu na horu Ben Vorlich jsem se spálil tak, jako před tím naposledy v Turecku. Výhledu na celou zemi jsem si dopřál z nejvyšší hory Velké Británie Ben Nevisu (1344 m) také za slunečného počasí, kdy jsem se na vrcholu mohl i brodit sněhem v kraťasech a tričku s krátkým rukávem.
Ve Skotsku si také přijdou na své milovníci hradů a zřícenin. Mezi ně patřím i já, a tak jsem neopomněl navštívit hrady jako Dunvegan Castle, filmaři vyhledávaný Elien Donan Castle či Blair Castle, na kterém jsem měl tu čest spatřit přehlídku jediné legální soukromé armády v Evropě, The Atholl Highlanders, která sídlí právě na tomto zámku.
Vrcholem cest byl ostrov Isle of Skye, který je jedním z nejpozoruhodnějších míst na světě, které jsem kdy navštívil. Jeho název pochází ze Skotské gaelštiny a znamená okřídlený. Tímto starým keltským jazykem hovoří běžně celá jedna třetina obyvatel ostrova a dokonce zde existují i dvojjazyčné školy, kde si děti mohou vybrat, zda se budou od začátku učit anglicky nebo gaelsky. Ostrov se rozhodně vyplatí objet celý kolem dokola. Výhled z uzounkých silnic na majestátné žulové masívy, které vystupují z moře a strmě přecházejí až v 900 m. vysoká pohoří, vám místy berou dech. Na tomto ostrově prý nelze vychytat den bez deště, který však také dotváří kouzlo zdejší přírody.
Momenty z této cesty, které ve mně zanechají nejhlubší dojem, jsou zážitky z wwoofingu. Při svém pobytu na ekologických farmách jsem poznal úplně nový alternativní životní styl a našel jsem si jakési propojení se skotskou přírodou. Dokázal jsem vnímat hodnoty, které se těžko popisují slovy. Kam bude směřovat moje další cesta s wwoofem? ……. O tom se nechme překvapit 🙂
Zajímavé odkazy:
Federation of Wwoof Organizations
Skotská hudba:
Albannach – Performance in Edinburgh Fringe Festival
Albannach – The Fire and Thunder of Scotland
Clanadonia – Ya Bassa, Edinburgh Fringe Festival
Loch Lomond – an old Scottish folk song
Old Blind Dogs – Scottish folk ballad
