Etnogeneze Somálců a Somálština

 

Etnogeneze Somálců

Etnogeneze neboli proces raného utváření národa, jenž se minimálně od začátku 2. pol. 2. tis. n. l. vyskytuje v etiopských písemných pramenech pod označením Somálci1.Termín Somálci se poprvé objevuje v oslavné básni líčící vítězství etiopského neguse Ješaqa (vládl 1414-1429) nad muslimským královstvím Ifát viz Lewis, I. M.: The People of The Horn of Africa. International African Institute, London, 1955, s. 13., se v současné době stále jeví jako nejasná a není na ní jednotný a ucelený názor. Existuje řada vědeckých hypotéz, které se opírají o výsledky společensko-vědních oborů, které dokáží interpretovat minulost nepísemných společností. Jedná se zejména o antropologii, archeologii a historii. Významný faktor, který předznamenal komplikovanost výzkumu, byla skutečnost, že somálský jazyk nebyl v průběhu času písemně fixován a kodifikován.2.Až do roku 1972 byla somálština jazykem nepísemným. V nedávné době se tak pozornost upřela zejména na badatelské výstupy z oblasti historické lingvistiky a její rekonstrukce jazyků, v tomto případě kušitských, čímž objasnila některé historické souvislosti ve východní Africe.

Kniha Culture and Customs of Somalia. Foto: Barbora Šajmovičová, 2015.
Kniha Culture and Customs of Somalia. Foto: Barbora Šajmovičová

Podobný problém přináší i studium etymologie slova Somálci, které také nabízí různá vysvětlení. První z nich vidí původ ve spojení slov so (jít) a mal (mléko), jež by tak mohly odkazovat na tradiční pastevecký způsob života Somálců. Jiným vysvětlením může být odvození od salama, státi se muslimem,3.Abdullahi, M. D.: Culture and Customs of Somalia. Greenwood Press, Westport, London, 2001, s. 8. což by také reflektovalo skutečnost toho, že somálská společnost je v naprosté většině společenstvím muslimů a muslimek. Může ale také být odvozeninou ze Samaale nebo Somaal, tedy od označení skupiny lidí, o nichž německý lingvista B. Heine tvrdí, že kolem roku 100 n. l. okupovali prakticky celé území Rohu Afriky.4.Fitzegerald, N. J.: Somalia. Issues, History and Bibliography. Nova Science Publishers, Inc., New York, 2002, s. 32. Heine také předložil návrh, že za původní vlast přímých předchůdců Somálců, tzv. Proto-Samů, lze považovat jižní vysočiny Etiopie.5.Viz Záhořík, J.: The Early History of the Somali and the Discussion on Baiso – an overview. In: Machalík, T., Záhořík, J. (eds.): Viva Africa 2007. Proceedings of the IInd International Conference on African Studies. Dryada, Plzeň, 2007, ss. 95-106. Nicméně, objevuje se i názor, který umisťuje pravlast Somálců na západní pobřeží Rudého moře a Adenského zálivu.6.Somálská narativní historie tuto oblast vnímá za původní domovinu hlavních somálských klanů, viz Abdullahi, 2001, s. 8. Z tohoto předpokladu také vycházeli dřívější historici7.Dřívější historiografie zastávala názor, že Somálci vznikli smíšením obyvatel tzv. Černé Afriky s obyvateli Arabského poloostrova. Dnes již tato teorie není adekvátním vysvětlením pro vědecké studium o původu Somálců a jejich historie. Nicméně nezpochybňuje se, že v pobřežních městech existovala a existuje kontinuita vztahů mezi oběma oblastmi, avšak pro utvoření celého etnika jsou tyto vzájemné vazby nedostačující a arabská migrace na somálská pobřeží se dnes již nejeví tak mohutná, jak se dříve předpokládalo. a dávali jej do souvislosti s tím, co se zdá dnes již prakticky vyvrácené, avšak pro téma této práce zcela zásadní – s kladením počátku Somálců do jižní Arábie neboli chápání imigrace arabského obyvatelstva na somálská pobřeží za elementární částici k utvoření, tedy etnogenezi, Somálců.

Právě tato myšlenka tvoří prazáklad sebeidentifikace hlavních somálských klanů, na jejichž počátku stojí arabský předek, v naprosté většině „somalizovaný“ šajch,8.Původně se jednalo o titul arabského kmenového vůdce (náčelníka), později se začalo vztahovat i na vůdce súfijských bratrstev. a tato praxe somálské klany umisťuje do kontextu širšího kulturního rámce a zároveň z jejich hlediska posvátných dějin. V tomto somálském sebepojetí existuje i jistá „nadstavba“, a to taková, že Somálci, nadto jakožto celek, rozeznávají ještě svého mýtického předka Samaale, eponyma, od něhož odvozují svůj původ9.Lewis (1955, s. 14) navrhuje, že se nejspíše původně jednalo o označení vznešených obyvatel dnešního Somalilandu. Modelový příklad by mohl vypadat následovně: všichni Češi by odvozovali svůj původ od mýtického, všem známého praotce Čecha (eponym), ale později utvořivší se významné české rody by odvozovali svůj původ patrilineárně od zcela výjimečných mužů-zakladatelů, dorazivších do české kotliny ze svaté země, kteří by pak v Čechách zakládali rozsáhlé rody, (Mohli by jimi být např. Aramejci, jejichž genealogie by vedly až k Ježíšovi). Jména rodů by pak byla stejná, jako jména mužů-zakladatelů (opět eponym) v rámci všeobsáhlého češství. Tyto jevy by se pak nijak vzájemně nevylučovaly., (což by také mohlo vysvětlovat původ slova Somálci). Nutno dodat, že tento koncept o mýtickém předku by se vztahoval z nativního hlediska pouze na „Somálce“, tzn. nikoli na etnikum známé jako Sab10.Lewis, 1955, s. 14., kteří však v moderním pojetí národnosti samozřejmě mezi Somálce patří a jsou obyvatelé Somálska.11.Pakliže použiji výrazu somálské klany nebo Somálci odkazuji na Somálce i na Saby.

Přese všechny zmiňované návrhy o původní vlasti Somálců se, díky pečlivým komparativním studiím rané somálštiny, v současné době jeví nejpravděpodobnější hypotéza o etnogenezi raných Somálců v oblasti zahrnující dnešní jižní Etiopii a severovýchodní Keňu. Na druhou stranu, nelze vyloučit ani návrhy opírající se o somálskou narativní historii, kladoucí původ určitých somálských klanů do severní části Somálska (např. klan Isaaq nebo Daarood), jejichž doutváření mohlo probíhat až v době po rozsáhlých migračních procesech v oblasti Rohu Afriky. Somálci by se tedy mohli, na základě nejpravděpodobnější hypotézy, přiřadit k přímým potomkům prastarých kušitských národů, jejichž potomky dodnes spojuje řada výrazných společných znaků12.Především jazyk a pozůstatky kušitského náboženství.. Nicméně, sami Somálci sebe takto neidentifikují a nesdílí obecnou sounáležitost s jinými Kušity.13.Jako například s Afary nebo Oromy v konceptu přirovnatelném k někdejšímu českému panslovanismu 19. století. Naopak, velmi překvapivě kladou silný důraz na odvozování svého původu od arabských imigrantů a za důležitý historický mezník, který vyvolal nejen kontinuální provázanost s arabským světem, ale především byl prvotním impulzem k pozdějšímu utvoření základních somálských klanů, pojímají 7. století našeho letopočtu, respektive počátek letopočtu muslimského.

Zároveň veškeré somálské klany si nejsou a priori rovny jen proto, že vyznávají islám a mají rodové linie obdařeny vznešenými arabskými předky. Existuje i lehký antagonismus mezi urozenějšími klany a klany méně urozenými, které své rodové linie více promísily s obyvatelstvem okolních nesomálských etnik. Somálská společnost se tímto stává silně variabilní a diferencovanou, kde příslušnost k určitému klanu nebo kmenu předznamenává a vymezuje společenský status, práva a povinnosti, a váže se dokonce ve většině případů k životnímu stylu a náplni práce. Závěrem lze shrnout, že zde paralelně existují dvě roviny uchopení etnogeneze Somálců – „reálná“, založená na jazykové příslušnosti nebo fyzické antropologii, a „imaginární“, založená na sakrálních aspektech společnosti či mýtických událostí, kde „imaginární“ rovina utváří sebeidentifikaci Somálců a určuje jejich život par excellence.

 


 

Somálština

Somálština, jak již bylo výše nastíněno, byla až do začátku druhé poloviny 20. století jazykem nepísemným.14.Výjimku tvoří rukopis fonetické transkripce somálštiny, který vytvořil již vládce sultanátu Majeerteen Cusmaan Yuusuf Keenadiid (cUthmán Júsuf Kínájdíd) okolo roku 1920. Viz Lewis, I. M.: Saints and Somalis. Popular Islam in a Clan-based Society. The Red Sea Press, Inc., Asmara, 1998, ss. 49-50. Přepis je znám jako Cusmaanya (cUthmánija) a přes svou význačnost a předznamenání pozdějších nacionalistických tendencí nepostihl celé Somálsko ve srovnání s pozdější somálskou vládní propagací gramotnosti v letech 1972-74. Nutno podotknout, že byl zvažován jako jedna z variant při výběru standardizované somálštiny na přelomu 60. a 70. let 20. století. byť její starší mluvené formy spadají již do prehistorických časů. Obecně se moderní lingvisté shodují v řazení somálštiny do rozvětvené afroasijské (semito-hamitské) jazykové rodiny. Ta se člení mimo dalších skupin na jazykový cluster hauských jazyků, kušitských jazyků a semitských jazyků. Amharština, arabština a hebrejština se řadí k semitským jazykům, zatímco somálština společně s afarštinou a oromštinou k jazykům kušitským. Dialekty somálštiny se dále rozeznávají na tzv. obecnou somálštinu, pobřežní somálštinu a centrální somálštinu.15.Fitzegerald, 2002, s. 48.

Obecná somálština se stala základem pro kodifikaci jazyka národního, jenž byl schválen Somálskou jazykovou komisí, legalizován a deklarován 21. října roku 1972 vládou Somálské demokratické republiky.16.Somálská demokratická republika od roku 1969-1991, prezident Maxamed Siyaad Barre. Po svržení vlády Barreho je oficiální název země Somálská republika. Rozsáhlou debatu v náboženských a politických kruzích před závazným vyhlášením vyvolala otázka, jaké podoby somálština skrze transkripci nabude. Společnost byla rozdělena na zastánce převedení somálštiny do arabské abecedy, kteří argumentovali tím, že „duchovní životy obyčejných Somálců by mohly být posíleny, jestliže by písmo bylo převedeno do písma Svatého Koránu“,17.Cit. Johnson, J. W.: Orality, literacy, and Somali oral poetry. In: Journal of African Cultural Studies, Vol. 18, N. 1, 2006, s. 122. a na ty, kteří zastávali názor, že „souhláskový systém arabštiny, s pouze třemi diakritickými znaménky pro samohlásky (…), by byl nevhodný pro somálštinu na samohlásky bohatou.“18.Cit. tamtéž.

Základní somálské fráze, nadepsané Somálcem žijícím v Londýně. Foto: Barbora Šajmovičová
Základní somálské fráze, nadepsané Somálcem žijícím v Londýně. Foto: Barbora Šajmovičová

Přijata byla nakonec transkripce v latince vytvořena lingvistou Shire Jaamac Axmed (ar. Šírí Džámac Ahmad). Významný podíl na kodifikaci somálštiny měli i slavní akademici B. W. Andrzejewski a Muse H. I. Galal. Tato tři jména jsou některými chápány jako synonyma pro otce zakladatele moderní somálštiny.19.Viz. Abdullahi, 2001, s. 73. Následující dva roky byla uspořádána celostátní kampaň na podporu gramotnosti a znalosti obecné somálštiny. To bylo bráno obyvateli centrálních, zejména mluvčími tzv. dialektu Af Maay (tzn. sabskými klany), a pobřežních oblastí (obyvatelé benadirského pobřeží) za formu „domácího kolonialismu“, jelikož tyto dialekty se výrazně liší od obecné somálštiny (někdy také zvané severní nebo severo-centrální).20.Více viz Johnson, 2006. Začaly být vydávány rozličné publikace a tiskoviny, například pravidelně vycházely noviny Xiddigta Oktoobar (Říjnová hvězda), která poskytovala vyjma přehledu událostí i prostor rozličným autorům publikovat pro Somálce velmi populární příběhy na pokračování.21.Viz Njogu, K.; Moupeu, H. (ed.): Songs and Politics in Eastern Africa. Mkuki na Nyota Publishers Ltd., Dar es Salaam, 2007, s. 362. Somálština se tak dočkala svého ukotvení v písemné podobě a odstartovala aktivity somálských národních obrozenců a spisovatelů.

Nicméně i přes tyto bouřlivé roky, které doprovázela i jistá kontroverze, se somálština nadále šířila mezi lidovými vrstvami především ústně, tak jako tomu bylo od nepaměti. Prvním důvodem byl především historický kontext Somálska, které nebylo nikdy včleněno do rozpínajících se mocných chalífátů, impérií a říší, které by vyvíjely úsilí o silně centralizované systémy správy a z podrobených oblastí by vymáhaly povinný odvod daní formou peněz a naturálií, tak jak tomu bylo např. na Blízkém východě nebo na starém kontinentu. Proces centralizace rozpínajících se státních celků vyžadoval především kvalitní vrstvu písařů a úředníků pro podrobné vedení účetnictví o hospodářském chodu panovníkova státu. Území Somálska do těchto systémů prakticky až do příchodu koloniálních mocností vtaženo nebylo a nevytvořilo se zde klima pro rozvoj „textualizace“ společnosti. Na druhé straně faktem zůstává, že na území Somálska a v přilehlých oblastech vznikala a zanikala drobná knížectví a sultanáty v závislosti na partnerských a obchodních vztazích s Arabským poloostrovem a na tranzitním obchodu.22.Hovořím zde pouze o somálských pobřežních oblastech, nikoliv např. o svahilské pobřežní civilizaci, která vyvinula systém písma založený na syntéze arabštiny a bantuštiny, a která dokázala utvořit jedinečnou civilizaci rozkládající se již na konci 13. století od somálského Mogadiša až k mozambické Sofale (zahrnovala na čtyřicet měst). Svahilština se do 18. století zapisovala arabským písmem, poté přejala latinku. Více o svahilské civilizaci například Reid, R. J.: Dějiny moderní Afriky od roku 1800 po současnost. Grada Publishing, Praha, 2011, ss. 99-100.

Vládnoucí vrstvy si však postačily s arabštinou, která v těchto dobách byla jakási lingua franca23.Lewis přirovnává arabštinu využívanou napříč somálskou oblastí k latině středověké Evropy. Viz Lewis, 1955, s. 11. a nezřídka na svém dvoře přijímaly učence z posvátné země (tj. Arábie), kteří jim zprostředkovávali vědění. Dochovala se tak do moderní doby především arabská náboženská pojednání, z básní to byly klasické arabské qasídy24.Ustálený básnický útvar nepřesahující zpravidla sto veršů. Svým charakterem se řadí do typického žánru předislámské Arábie a svou populárností se s ní můžeme setkat i dnes. Pro podrobný popis Oliverius, J.: Svět klasické arabské literatury. Atlantis, Brno, 1995, ss. 24-78; Kubát, P.: Su´lúkové – tuláci arabských pustin. Zbojnická poezie v předislámské Arábii. In: Nový Orient, roč. 65, č. 2, 2010, ss. 35-38. a manáqib25.Pamětihodné činy, žánr hagiografické literatury“ cit. dle Kropáček, L.: Súfismus. Dějiny islámské mystiky. Vyšehrad, Praha, 2008, s. 332. súfijských světců a šajchů. Druhý důvod vyplývá již ze zmíněného. Sultanáty se často soustřeďovaly podél eritrejských a somálských pobřeží, byly spojeny s centrálními oblastmi Afriky skrze karavanní cesty s obchodními stanicemi, a proto příliš nezasáhly tradiční okolní rurální oblasti, kde převládal způsob života kočovného nebo polokočovného pastevectví obyčejných Somálců, kteří tak existovali uvnitř i mimo těchto sultanátů a rozvinuli neobyčejnou vlastní kulturu absolutní orality, reflektující organizaci somálského rurálního společenství.

Každý rod a klan, založen na tradičním patriarchálním uspořádání, si dodnes zachoval vrstvu starších, zprostředkovávající kolektivní tradice a vědění. Starší, stejně jako každý somálský waranle26.Válečník (dosl. „oštěp-posel“). Termín je aplikován na všechny dospělé muže a nezahrnuje muže sloužící jakkoliv náboženství (viz termín wadaad). Žena je také vyloučena z této klasifikace a nemůže se stát waranle., by se měl vyznačovat rétorickým uměním, podle nějž se hodnotí i jeho osobní kvality. Somálce lze souhrnně označit za: „rozené řečníky, básníky a vypravěče.“27.Cit. Lewis, I. M.: Understanding Somalia and Somaliland. Culture, History, Society. Columbia University Press, New York, 2008, s. 23. Waranle musí umět obstát v disputacích a polemikách, starší si uznání zasluhují především pro poutavost improvizovaného i ustáleného vyprávění a napínání posluchačovy zvědavosti. Somálská tradiční společnost proto nevyžadovala znalost písma a bylo-li to nutné, obrátili se na wadaad28.Wadaad (pl. wadaddo) termín se vztahuje na muže mající spojitost s náboženstvím. Duchovní, rituální vůdce, náboženský funkcionář nebo člen súfíjských řádů. Nezahrnuje waranle. Wadaad stojí níže, než šajch v označení vyjadřující nejvyšší učenost, vážnost a náboženskou „hodnost“., učeného muže znalého písma (arabštiny), Koránu a hadíthů29.Soubory výroků a činů Proroka Muhammada, po Koránu druhý nejvýznamnější zdroj islámského náboženského práva..

Modernita samozřejmě již tyto ostré hranice stírá a tradiční se propojuje s novými technologiemi. Ten, kdo vynikne v jazykovém nadáním, se může v dnešní době dočkat, že se jeho báseň nebo povídka převede do písemné podoby a bude odříkávána hafadiyaal30.Memorátory, dle Abdullahi, 2008, s. 71.nebo bude jednoduše zaznamenána na jakýkoliv zvukový nosič, kde vynikne autorův všemocný hlas, podtrhující umělecký zážitek z poslechu. Somálština se stala, za posledních několik desetiletí (od své  kodifikace) významným faktorem k utváření národního a kulturního uvědomění. Rozvoj písemné somálštiny umožnil mnohým somálským autorům se nejen zviditelnit, ale také utvářet somálskou intelektuální sféru. Somálci, spolu se somálštinou jsou tak jedinečnou entitou, která se emancipovala a nestala se tak pouhým ostrůvkem v moři světa arabského.

 

Autorská poznámka:

Odborný článek je součástí úvodních kapitol bakalářské práce Islám v somálské kultuře, kterou jsem obhájila roku 2013 na FF ZČU v Plzni a jejíž vedoucím byl doc. PhDr. Jan Záhořík, Ph.D. Nezbytné informace jsem čerpala z níže uvedené literatury.

 

Použitá literatura:

ABDULLAHI, M. D.: Culture and Customs of Somalia. Greenwood Press, Westport, London, 2001.

FITZEGERALD, N. J.: Somalia. Issues, History and Bibliography. Nova Science Publishers, Inc., New York, 2002.

JOHNSON, J. W.: Orality, literacy, and Somali oral poetry. In: Journal of African Cultural Studies, Vol. 18, N. 1, 2006.

KROPÁČEK, L.: Súfismus. Dějiny islámské mystiky. Vyšehrad, Praha, 2008.

KUBÁT, P.: Su´lúkové – tuláci arabských pustin. Zbojnická poezie v předislámské Arábii. In: Nový Orient, roč. 65, č. 2, 2010.

LEWIS, I. M.: Saints and Somalis. Popular Islam in a Clan-based Society. The Red Sea Press, Inc., Asmara, 1998.

LEWIS, I. M.: The People of The Horn of Africa. International African Institute, London, 1955.

LEWIS, I. M.: Understanding Somalia and Somaliland. Culture, History, Society. Columbia University Press, New York, 2008.

NJOGU, K.; MOUPEU, H. (ed.): Songs and Politics in Eastern Africa. Mkuki na Nyota Publishers Ltd., Dar es Salaam, 2007.

OLIVERIUS, J.: Svět klasické arabské literatury. Atlantis, Brno, 1995.

REID, R. J.: Dějiny moderní Afriky od roku 1800 po současnost. Grada Publishing, Praha, 2011.

ZÁHOŘÍK, J.: The Early History of the Somali and the Discussion on Baiso – an overview. In: Machalík, T., Záhořík, J. (eds.): Viva Africa 2007. Proceedings of the IInd International Conference on African Studies. Dryada, Plzeň, 2007.

 


Varování:
Uvedený text včetně přiložených fotografií se nesmí jakkoliv šířit bez svolení autora. V opačném případě se dopouštíte porušení zákona o Autorských právech a právech souvisejících s právem autorským (Předpis č. 121/2000 Sb.).

   [ + ]

1. Termín Somálci se poprvé objevuje v oslavné básni líčící vítězství etiopského neguse Ješaqa (vládl 1414-1429) nad muslimským královstvím Ifát viz Lewis, I. M.: The People of The Horn of Africa. International African Institute, London, 1955, s. 13.
2. Až do roku 1972 byla somálština jazykem nepísemným.
3. Abdullahi, M. D.: Culture and Customs of Somalia. Greenwood Press, Westport, London, 2001, s. 8.
4. Fitzegerald, N. J.: Somalia. Issues, History and Bibliography. Nova Science Publishers, Inc., New York, 2002, s. 32.
5. Viz Záhořík, J.: The Early History of the Somali and the Discussion on Baiso – an overview. In: Machalík, T., Záhořík, J. (eds.): Viva Africa 2007. Proceedings of the IInd International Conference on African Studies. Dryada, Plzeň, 2007, ss. 95-106.
6. Somálská narativní historie tuto oblast vnímá za původní domovinu hlavních somálských klanů, viz Abdullahi, 2001, s. 8.
7. Dřívější historiografie zastávala názor, že Somálci vznikli smíšením obyvatel tzv. Černé Afriky s obyvateli Arabského poloostrova. Dnes již tato teorie není adekvátním vysvětlením pro vědecké studium o původu Somálců a jejich historie. Nicméně nezpochybňuje se, že v pobřežních městech existovala a existuje kontinuita vztahů mezi oběma oblastmi, avšak pro utvoření celého etnika jsou tyto vzájemné vazby nedostačující a arabská migrace na somálská pobřeží se dnes již nejeví tak mohutná, jak se dříve předpokládalo.
8. Původně se jednalo o titul arabského kmenového vůdce (náčelníka), později se začalo vztahovat i na vůdce súfijských bratrstev.
9. Lewis (1955, s. 14) navrhuje, že se nejspíše původně jednalo o označení vznešených obyvatel dnešního Somalilandu. Modelový příklad by mohl vypadat následovně: všichni Češi by odvozovali svůj původ od mýtického, všem známého praotce Čecha (eponym), ale později utvořivší se významné české rody by odvozovali svůj původ patrilineárně od zcela výjimečných mužů-zakladatelů, dorazivších do české kotliny ze svaté země, kteří by pak v Čechách zakládali rozsáhlé rody, (Mohli by jimi být např. Aramejci, jejichž genealogie by vedly až k Ježíšovi). Jména rodů by pak byla stejná, jako jména mužů-zakladatelů (opět eponym) v rámci všeobsáhlého češství. Tyto jevy by se pak nijak vzájemně nevylučovaly.
10. Lewis, 1955, s. 14.
11. Pakliže použiji výrazu somálské klany nebo Somálci odkazuji na Somálce i na Saby.
12. Především jazyk a pozůstatky kušitského náboženství.
13. Jako například s Afary nebo Oromy v konceptu přirovnatelném k někdejšímu českému panslovanismu 19. století.
14. Výjimku tvoří rukopis fonetické transkripce somálštiny, který vytvořil již vládce sultanátu Majeerteen Cusmaan Yuusuf Keenadiid (cUthmán Júsuf Kínájdíd) okolo roku 1920. Viz Lewis, I. M.: Saints and Somalis. Popular Islam in a Clan-based Society. The Red Sea Press, Inc., Asmara, 1998, ss. 49-50. Přepis je znám jako Cusmaanya (cUthmánija) a přes svou význačnost a předznamenání pozdějších nacionalistických tendencí nepostihl celé Somálsko ve srovnání s pozdější somálskou vládní propagací gramotnosti v letech 1972-74. Nutno podotknout, že byl zvažován jako jedna z variant při výběru standardizované somálštiny na přelomu 60. a 70. let 20. století.
15. Fitzegerald, 2002, s. 48.
16. Somálská demokratická republika od roku 1969-1991, prezident Maxamed Siyaad Barre. Po svržení vlády Barreho je oficiální název země Somálská republika.
17. Cit. Johnson, J. W.: Orality, literacy, and Somali oral poetry. In: Journal of African Cultural Studies, Vol. 18, N. 1, 2006, s. 122.
18. Cit. tamtéž.
19. Viz. Abdullahi, 2001, s. 73.
20. Více viz Johnson, 2006.
21. Viz Njogu, K.; Moupeu, H. (ed.): Songs and Politics in Eastern Africa. Mkuki na Nyota Publishers Ltd., Dar es Salaam, 2007, s. 362.
22. Hovořím zde pouze o somálských pobřežních oblastech, nikoliv např. o svahilské pobřežní civilizaci, která vyvinula systém písma založený na syntéze arabštiny a bantuštiny, a která dokázala utvořit jedinečnou civilizaci rozkládající se již na konci 13. století od somálského Mogadiša až k mozambické Sofale (zahrnovala na čtyřicet měst). Svahilština se do 18. století zapisovala arabským písmem, poté přejala latinku. Více o svahilské civilizaci například Reid, R. J.: Dějiny moderní Afriky od roku 1800 po současnost. Grada Publishing, Praha, 2011, ss. 99-100.
23. Lewis přirovnává arabštinu využívanou napříč somálskou oblastí k latině středověké Evropy. Viz Lewis, 1955, s. 11.
24. Ustálený básnický útvar nepřesahující zpravidla sto veršů. Svým charakterem se řadí do typického žánru předislámské Arábie a svou populárností se s ní můžeme setkat i dnes. Pro podrobný popis Oliverius, J.: Svět klasické arabské literatury. Atlantis, Brno, 1995, ss. 24-78; Kubát, P.: Su´lúkové – tuláci arabských pustin. Zbojnická poezie v předislámské Arábii. In: Nový Orient, roč. 65, č. 2, 2010, ss. 35-38.
25. Pamětihodné činy, žánr hagiografické literatury“ cit. dle Kropáček, L.: Súfismus. Dějiny islámské mystiky. Vyšehrad, Praha, 2008, s. 332.
26. Válečník (dosl. „oštěp-posel“). Termín je aplikován na všechny dospělé muže a nezahrnuje muže sloužící jakkoliv náboženství (viz termín wadaad). Žena je také vyloučena z této klasifikace a nemůže se stát waranle.
27. Cit. Lewis, I. M.: Understanding Somalia and Somaliland. Culture, History, Society. Columbia University Press, New York, 2008, s. 23.
28. Wadaad (pl. wadaddo) termín se vztahuje na muže mající spojitost s náboženstvím. Duchovní, rituální vůdce, náboženský funkcionář nebo člen súfíjských řádů. Nezahrnuje waranle. Wadaad stojí níže, než šajch v označení vyjadřující nejvyšší učenost, vážnost a náboženskou „hodnost“.
29. Soubory výroků a činů Proroka Muhammada, po Koránu druhý nejvýznamnější zdroj islámského náboženského práva.
30. Memorátory, dle Abdullahi, 2008, s. 71.
Sleduj autora Barbora:

An Ethnologist, Editor in chief of The Ethnologist

Barbora Zelenková (roz. Šajmovičová) se narodila roku 1985 v Praze. Vystudovala Blízkovýchodní studia na Západočeské univerzitě v Plzni a Etnologii na Univerzitě Karlově v Praze. V rámci Blízkovýchodních studií se zaměřovala na Somálsko a Somálce, v rámci Etnologie na odbornou a popularizační tvorbu českého orientalisty a arabisty Aloise Musila. Od roku 2014 žije v Londýně, kde založila stránky The Ethnologist, ve kterých působí jako šéfredaktorka a autorka. Rovněž se věnuje překladatelské činnosti (anglicko-česky a česko-anglicky). Během svých studijních cest procestovala řadu zemí Blízkého východu, např. Egypt, Palestinu, Izrael nebo Jordánsko. Zajímá se nejen o etnologii, ale také ekologii a práva zvířat.